Tragický omyl tzv. třetího odboje

Historie se neopakuje a rozhodující události v životě lidí jsou objektivně výsledkem působení mnoha činitelů. Někdy subjektivních, ale vždy působících v historických souvislostech, reagujících na aktuální poměry v určitém místě, tak v kontextu dění ve světě. Pokus dodatečně vstoupit do historických dějů s korigující potřebou najít tzv. spravedlivé řešení neodpovídá historickým zkušenostem a nemá praktický význam. Dnes a denně nás o tom přesvědčují zejména politici, pro které je prvotní potřebou ospravedlnit svoji činnost, své působení ve veřejném životě, které je diktováno jejich ideologickými prioritami. I v tomto kontextu posuzuji rozhodnutí ministra Vondry a premiéra Nečase účastnit se pohřbu víc než kontraverzního občana Milana Paumera.

Zcela souhlasím s myšlenkami historika a publicisty Tomáše Zahradníčka, který v MfDNES dne 28.7. sdělil čtenářům:

„Když teď pár dní po Paumerově smrti čtu oslavné články o ozbrojeném odboji jejich skupinky, cítím potřebu protestovat. K povinnostem bojovníka, který bere spravedlnost do svých rukou, což tehdy učinili, patří správně vyhodnotit situaci, zvolit protivníka a prostředky k boji. V tom všem úplně selhali. Nevidím za nimi jiný výsledek než mrtvoly lidí, kteří se jejich představám o třetím odboji připletli do cesty

Další světová válka, s níž ve svých plánech počítali, by pro Československo znamenala hrozný osud. Že by letecké bombardování českých zemí bylo spravedlivým trestem za volební vítězství komunistů v roce 1946?

Příklad bratří Mašínů je pro mě příkladem odstrašujícím. Vidím v nich pomýlenou skupinu, která se na osudové křižovatce vydala špatným směrem a za ohromného nasazení napáchala mnoho zbytečného utrpení nevinným, aniž čemukoli pomohla.“

Ministr obrany Alexandr Vondra má právo jít vzdát poslední úctu svému oblíbenci. Činí tak ale jako představitel menší části občanů této země, jejichž aktuální  touha po vybudování amerického radaru a nyní protiraketového centra nenalézá většinovou podporu. Stejně tak jako kdysi akce skupinky kolem bratří Mašínů. Petr Nečas nepřekročil svůj stín, a kráčí ve stopách svého stranického předchůdce. Naštěstí do této vlivné party nepatří prezident republiky. Díky alespoň za to.