Ticho léčí, Hluk uzdravuje

říkají u nás na Slovácku, v městečku Hluk, kam počátkem července zamíří rodáci a milovníci folkloru na další díl Dolňáckých slavností. Žel, budu služebně v Rusku, tak aspoň jako připomínku si dovolím zde zveřejnit

pár svých  už zapomenutých veršů, jaksi spojených s mým milovaným Hlukem:

Básnička

S konvičkou na mléko, ještě za tmy,

stála tam za mnou mezi fěrtůšky.

V únoru, na hluckém náměstí,

žákyně řídícího Dorušky.

Pod čepcem máje, večer chroustů,

V Kaštanci tráva zelená.

Nosila mašli: "Aby mě našli".

Nebyla mi souzena.

Zas voní kočičky od Babích hor.

V náruči tě k nim přenesu.

Ve dlaních ale tisknu dopis-fax:

"Pošli mi e-mailovou adresu".

Cesta do Starých hor

Zavějí sepnutá jako kněžka

Čelenkou liší se od prostých poběhlic

Kterým do rozevlátých vlasů

Sedají vlásničky - hejna vran

Přespolníci a zvonící ptáci

Vyšlapaných obzorem odlétají

Aby cestou napříč světem

Jen do nových cest sedali

Slovácký déšť

Nad Hlukem táhne plachťák mračen

do Javořiny, do Babích hor

Milá si chystá deštník z kopretiny

a bába - palazor

Na střechy cimbálů staccato pěstí

prší

cifrují živé blesky

Tvrz procitá v kaluži na náměstí

a zas je hezky

Ticho z Hluku

Válkou opruzený

otec můj byl odvelený do Hluku,

rovnou do zákopů 50.let

Zatímco na drátech pionýrské šátky jiřiček

stříhaly na letáky

toaletní papíry Svobodné Evropy

daleko, daleko

na jihu

Kobylí hlava Polednice vlála nad žebřiňákem polí sv. Antoníčka

Mezi maso na příděl

a noviny do oken

se hnětlo těsto častušek

a jenom moč Cyrila a Metoděje

zpod Nemravovy hospodské zdi nevyčpěla

Tož tehdy

děvky-agitky odváděly na oprátkách

koně, krávy a berany...

sedláky

tvrdohlavé, až zarůstali zpátky do hrobů

jen aby nemuseli

říhat na Svátek práce

Jenže mastná skvrna dospělosti

vytekla maturitní stružkou...