Těšte se na přímou volbu prezidenta!

I tak lze komentovat stále nově se vynořující kandidáty na hlavu státu. ČSSD, ústy Davida Ratha, právě přišla se svým kandidátem – Pavlem Rychetským. Předseda ústavního soudu je přece jen jiné kafé, než kdyby se dral do této funkce senátor Dryml. Jiří Paroubek je už mimo hru, a na levici je široko daleko jen pustá pláň.

Pokud tedy vnímáme ČSSD jako představitele těch spodních 10 milionů pracujících, a nikoli jako dobře zorganizovanou firmu zaměřenou na vládnutí, bez ambicí na zásadní změny. K nim počítám např. schopnost zrušit pragmatickou bohumínskou sankci.

Na pravém křídle politického spektra  je přece jen živěji, jestliže hlavní kandidát TOP 09 právě nespí, jak se stalo knížeti v Bělehradě. Ostatně, ve srovnání s  chilským  extempore, spánek starého muže je zřejmě zábavný a přítažlivý pro české voliče, jak se domnívá ex-učitel Petr Gazdík. I když by nyní mohl začít dle svého profesního zaměření uvažovat o pedagogovi každým coulem a právě vyznamenaném ministru financí...

ODS má jasno. Kandidáti jsou. Po ruce je muž. A protože jsou dvě ruce, i žena. Jeden za 18, druhý za 20 bez dvou. Sobotka a Němcová určitě vyvolají potlesk svých věrných, stejně jako Vandas řev svých odhodlaných spolubojovníků. Zatímco se Sobotka jako lékař diskvalifikoval adorací  Mašínů s jejich vražděním, pro paní Němcovou by možná stačil jen nový hradní šátek do zastaralé garderoby.

Škoda, že nebudeme volit přímo. Mohla být alespoň sranda, když tu máme jen zmíněné truchlohry. Také by se mi líbil přechod k demokracii švýcarského typu, kde už občané odmítli hledat stále dokola nového prvního občana státu – a z toho se vždy nakonec vyklube jakýsi čecháčkovský Napoleon. Zvláště, když sedí na Hradě. Ve Švýcarsku tamní politici volí prezidenta vždy jen na jeden rok. Také ho nikdo nezná. A proč taky? Školáci by mohli mít nad katedrou místo obrazu mocnáře portrét Járy Cimrmana. Povinností školy je přece připravit mladé do života....