Sport - šance pro chudáky!

Absolutní soumrak kůží běžců-vytrvalců (Keňa, Etiopie atd.), taktéž špičkových fotbalistů, a nyní hráček v basketbalu v juesej přebalu nás přesvědčuje, že afroobčané mají přece jen větší předpoklady pro řadu sportů.

Alespoň těch, kde je zapotřebí rychlost, vytrvalost, obratnost. Běloch, Ind, Vietnamec, občan z G8 a NATO, proč by se mořil tréninky a snažil se přiblížit ve sprintu a tupé vytrvalosti nějakému chudákovi z Etiopie? Zatím si vystačíme s tenisem, pro který nemají barevní dostatek kurtů (až na výjimky), většinově se ještě nenaučili bruslit, a s golfem se už naučili podvádět své naivní manželky, že?

Jestliže ve starém Římě se rekrutovali gladiátoři z řad otroků, dnešní pokrok je skutečně jen o krok, jak dnes a denně vidíme. Třeba fotbalové utkání Sparty s CSKA Moskvou, a to ještě my tady na východě docela klopýtáme, koukněte do Francie či Británie! Ani takový norský či dánský černoch není nic mimořádného, stejně tak jako čínské stolní tenistky na pouti za výdělkem už naplňují národní germánské družiny. Všechno jen díky chudobě v některých částech světa. Klasický americký obtloustlý občan se v žádném případě neodhodlá k martýriu sportovní řehole, a raději se odsoudí k fyzické degeneraci jako se to naučili třeba indiánští potomci u bran přírodních reservací v zemi velkého bratra.

Sport dosud neoslnil svými pozlátky ani naše spolubratry Rómy. Proč by se také při svém životním stylu nezatíženém civilizačními chorobami (např. ctižádostivost, závist a korupce) nutili k brzkému vstávání? Jejich příkladný rodinný život je už dávno zbavil nutnosti živit celý klan z případných horentních příjmů, pokud by se Dežo či Erža proměnili na úspěšného občana daňové ráje, jak mají ve zvyku námi (a prezidentem) zbožňovaní tenisté. Konečně, chýše s postelí se nemusí stavět zlatými cihlami. Kdysi zatracovaná metla lidstva – alkohol – už dávno nemá zázračné účinky jako to umožňují drogy všeho druhu. A peníze kladou plačící Rómové i do hrobů, k čertu s nimi! Myslím tím peníze.

V té naší pidirepublice si dovedu představit, že místo keců o prospěšnosti státních maturit bychom měli být zavaleni informacemi o sportovních výsledcích našich školáků všeho druhu. Nejrůznější přebory univerzit, gymnázií, ZŠ bychom měli hltat v očekávání, že i ti naši mladí se objeví na výsledkové listině jako vítězové, když nás letité tady poráží kdejaká prasečí chřipka. Jen nevím, jak to udělat, aby soukromý sektor a jejich veškerá média se přeorientovala na tyto priority. Zatím v mém okresním tisku pravidelně publikují celou stránku věnovanou kojencům, jež rodiče chtějí spatřit coby uctívané mazlíčky v sousedství reklam na pračky a PC. Jestli si myslíte, že už bych měl končit a přestat nesmyslně nabádat v tomto duchu, tak vás chci ujistit, že v mé milované Francii jsou leckdy zmíněné podivnosti docela pravidlem a tamní noviny tisknout fotografie z turnajů žáků, novináři podrobně popisují hrdiny dorosteneckých soutěží a zápasů. A tak jen mohu smutně pohlédnout na náš městský magazín, kde je pravidelně k vidění portrét náměstka primátorky, a v posledním čísle dokonce dvakrát. V tomto sportovním odvětví jsme machři.

Ale abych nebyl nespravedlivý. Dnes už i pro bezdomovce umíme zorganizovat jejich fotbalový šampionát třeba v Brazílii.