S Dinou na Réunionu

Po jedenácti hodinách letu z Paříže přistávám na letišti Roland Garros ve Svaté Marii na Réunionu. „Au pays parfumé que le soleil caresse...“(Ve voňavé zemi, kterou slunce laská…). Tak Charles Baudelaire začíná svůj sonet věnovaný „Jedné kreolské dámě“. Baudelairovi je 20 let, když se cestou do Indie v r.1841 ocitne na ostrově. Prožije zde několik týdnů ve společnosti patnáctileté dívky z Madagaskaru.

Určitě se vylodil ve Svatém Pavlovi; v tehdejším prvním přístavu ostrova, kam mám i já namířeno. 7.července 1730 zde kráčel s oprátkou na krku, a svícemi v každé ruce, proslulý pirát La Buse; před zraky svých kumpánů, kteří čekali, že jim před smrtí prozradí místo, kam ukryl uloupené poklady.

Na mořském hřbitově v St.Paul, jako pirát, je pochován i básník Leconte de Lisle - největší zjev francouzského parnasismu (1818-1894). Pro jeho přijetí do Francouzské akademie opakovaně hlasoval Victor Hugo. Teprve smrt autora Bídníků v roce 1886 uvolní místo pro Hraběte z Ostrova.

Leconte de Lisle spatřuje v antických mýtech symboly republikánství a rovnosti. Usiluje o zrušení otroctví na Réunionu. Na nábřeží Barachois v hlavním městě St.Denis je svoboda otrokům přisouzena teprve v revolučním roce 1848. V metropoli (označení pro Francii) je však Leconte de Lisle rok poté odsouzen pro sympatie s povstalci.

Ač nejsem významný revolucionář je týden po mém příjezdu na ostrov vyhlášen „alerte rouge“(rudý poplach). Blíží se totiž cyklón Dina. I když na internetu najdete slova, že „přesnější predikce povětrnostních podmínek ostrova je skutečnou noční můrou společnosti Météo France“, tato nás soustavně informuje o poloze cyklónu. Zatím lehce minul Mauricius a je už 300 km od hlavního města St.Denis. Kdysi podobné vichry devastovaly ostrovy v Indickém oceáně a způsobily smrt mnoha lidem. Dnešní doba betonem a ocelí odřela pařáty přírodnímu živlu.

Musím však opustit kemp a najít si pevnou střechu nad hlavu. K tomu slouží na Réunionu tzv. „gîte“. Ten můj je typické kreolské stavení s plechovou střechou, která se během cyklonu promění v membránu. Spolubydlící, Francouzka od Mosely, mi svěřuje své přání poznat výbuch sopky, cyklón a státní převrat. Já mám za sebou převraty dva (1968,89) a proto se u ní těším mimořádné úctě. Oba jsme přiletěli v den, kdy slavná sopka Piton de la Fournaise začala bavit místní i přespolní svým tradičním repertoárem, a proudy lávy přerušily jedinou okružní silnici kolem ostrova. Teď se na nás řítí další štěstí - cyklón Dina.

V místních novinách si sedláci stěžovali na sucho. Jeden článek měl záhlaví: „Raději cyklón než sucho“. Tak teď ho tu máte, přátelé!

Je zakázáno vycházet pod pokutou cca 4000 Kč.

Začíná pršet a foukat a fučet a skučet a všechno na náš účet. Na střechu dopadají první urvané větve a plechy z okolních stromů, plotů a domů. Přestáváme spolu hovořit, neboť se neslyšíme. Přestává svítit světlo. Zítra nepoteče voda. S rádiem u ucha poslouchám zpravodajství rádia Free-Dom a rádia Réunion. Dávají běžné relace - odpoledne hlásí všechna úmrtí na ostrově. Pomalu si zvykám na réunionské reggae čili seggae. Hrají také ostrovní klasiku Kreolů - maloya jazz. Kreolský jazyk je jakousi zpěvnou variantou provensalštiny. Case je dům a marmaille dítě. Teď v lednu jsou prázdniny, všude je plno marmailles a Routard ( průvodce) proto turistům nedoporučuje jezdit na ostrov. Pláží je málo a je tam tudíž plno děcek. A abych nezapomněl - v lednu je doba cyklónů.

(příště dokončení)