Rádio Svobodná Evropa - jó, to byly časy!

Když člověk dychtivě hltal za rachotu rušiček komentáře zkušených rozhlasáků. V těch letech bez možnosti uslyšet jiný názor než byl oficiální.

A musím se přiznat, po léta jsem stejně intenzivně četl Rudé právo, protože mi poskytovalo rovněž informace, ale člověk je musel filtrovat poslechem zahraničního rozhlasu. Také se amplitudy rozhlasového a rudoprávního projevu střídaly, protože s příchodem Pražského jara už nebylo nutné trávit čas u rádia. Jenže všeho dočasu, jak víme.

V letech normalizace jsem  každodenní dojíždění do práce zaznamenal na papír, ale nenašel  odvahu svůj produkt poslat do okresních stranických novin, jak by si obsah žádal. Ale teď už je to jedno, a když má Svobodná Evropa výročí zahájení vysílání, snad mi prominete, že text tu ocituji.

Díky ti, Rudé právo!

Do práce vozí mě soudruh Zemánek.

Zepředu jediný čtu Rudé právo. (*)

Proto vím, nehledě na spánek,

Že kveteš do ruda, družstevní trávo.

Ne, já nečtu Černou kroniku,

Inzerát na vilu a štíhlou blondýnu.

Mě nevzruší cisterny Toniku,

Které jsme vyvezli do Němec, Londýnu.

Když otevřu stranické noviny,

Jak svíčkovou hltám hned úvodník.

Poznámka ke dni je pro mě dezert povinný.

Bože, co pro mě znamenaj tyto noviny!

Z Vizovic, to už čtu zprávy ze světa.

O třídním boji mezi kovboji.

O sporu, který vede Chaplinova teta.

O vepři, který v Číně spí na hnoji.

Nejvíce, soudruhu, denně a znova

Truchlím nad Chilem ze Lhotska do Bratřejova.

Ať váží ty stránky třeba cent,

Čtu je vždy. S úctou, váš abonent.

(1977)

(*)  Teď je to už hodně nesrozumitelné. Např. v oněch dobách průměrný čtenář začal číst nejdříve

sportovní stránku, tedy poslední.