Problém - doslova každodenní

Jako obvykle jsem se vydal na zastávku MHD napříč trávníkem mezi našimi paneláky. Nejsem ovšem tak zlotřilý, abych šlapal po zeleni.

Mezi domy už vedla cestička, či chodníček, jak je libo, nechci zde vnucovat čtenáři svoje označení. Ostatně, není to vůbec důležité. To třeba sekání rukou nebo nohou mohamedány....jenže k tomu nesměřuji. Vydal jsem se na zastávku městské dopravy. Obvykle mi cesta zabere tři-čtyři minuty, pokud se ovšem nevyskytne problém, a jak na potvoru, i dnes se mi rozvázala tkanička.

Jistěže jsem se mohl zohnout, tkaničku si zavázat a pokračovat v cestě, možná by mi ani neujel trolejbus, což ovšem nevím určitě, protože jsem kráčel bez vnímání času neboli nazdařbůh, a i kdyby mi ujel právě před nosem, ani bych se nerozčílil. S časem si má člověk vystačit právě tak, jak přichází a odchází, nic víc. A pokud bych se okamžitě sklonil k poněkud unavené botasce, mohl bych to vykonat jak v předklonu, což nabízí reminiscenci na odboráře Duška a jeho obavu o podobné tělesné úkony na ministerstvu dopravy, anebo přičapnout, což je pohodlnější, třebaže vyjádřeno nepříliš spisovně.

Jenže já zvolil opatrnou variantu, a se zavázáním tkaničky počkal, až jsem vstoupil na legální městský chodník. Zde už nehrozilo případné uklouznutí do mazlavého bláta po ranní rose, ba dokonce jsem se mohl potěšit z pravidelně doléhajících dlaždic chodníku, který v tomto místě byl mimořádně perfektní. Zřejmě proto, že byl mimo frekventovaná místa, člověk by řekl, že až zbytečný na spojnici vedlejší cesty a střechy podzemní garáže. Chodník zde působil ve své dokonalosti cizokrajně, exoticky, prostě neskutečně. V jiných částech našeho sídliště s ním člověk prožívá řadu potměšilostí, zvláště když po dešti našlápne na uvolněnou, viklající se dlaždici a ta okamžitě vymrští pod jeho nohavice (v případě chlapa) obsah ukrytý pod betonovou slupkou. Chápu, že hnusný stříkanec zdaleka neumožňuje čtenáři blogu najít uspokojení, jakou by mu nabídl např. vtip o cikánském či rómském občanu, zvláště když z vlastní zkušenosti spravedlivě vnímá veškerou hrůzu z nemístné dobročinnosti gadžů, ale se mnou se vydal jen na zastávku MHD, a nikoli do bludišť mozkových závitů mých kolegů-blogařů.

Je mou svatou povinností přiznat, že jsem si tkaničku pevně uvázal, aby v příštích metrech oddělujících mě stále ještě od zastávky MHD neměla nutkání k opětovné diverzní kratochvíli. A to jsem stále ještě nekráčel kolem trafiky s vystavenými novinami, kam denně směřují mé kroky hned po probuzení, odkud si přináším rozmarné potěšení čtenáře hltajícího informace o dalším nárůstu státního dluhu, další korupční aféře z naší radnice, další porážce národního mužstva, dalšímu skonu bezdomovce, další sebevraždě zadluženého spoluobčana, dalšímu zvýšení DPH a benzínu, a také upřímná slova prezidenta o neužitečnosti obav z budoucnosti.