V novinách sdělují národu, a hezky jmenovitě, kdo je miliardářem, kolik těch tisíců miliónů vlastní, v jakém oboru lidské činnosti podniká. Jejich aktivity jsou zaměřeny, cituji, na investice, uhlí, energie, developerství, ale i na zemědělství, potravinářství, železárny, léky. Jsou majiteli holdingů a kapitálových společností, vlastní české a moravské uhlí, doly, železárny, čili, ony Steel Groupy, A & B & C atd. Jsou většinovými vlastníky a spolumajiteli, šéfy a akcionáři. Žijí v anonymitě, ušetřeni pozornosti bulvárních pisálků, v televizi je neuvidíte, v rádiu k vám nepromlouvají. Necpou se do politiky, nechtějí se stát senátory ani členy vlád. A je to škoda, protože prvních pět má dle odhadu majetek ve výši letošního českého deficitu - 175 miliard korun.
Miliardářů je v České republice několik desítek, prý 65, z toho jsou dvě ženy. Z těch dvou žen je jedna vdova po miliardáři. Zbývá tudíž jedna – vzácná to žena. Představte si manželku, jak se z ní stane majitelka tisíce miliónů, a přitom se k bohatství nedostane jinak, než vlastní šikovností. Protože ani jinak to není možné, museli by ji zavřít. Stejně tak i zbývajících 63 českých miliardářů. Uměli se prosadit. Jsou totiž mnohem schopnější než zbytek populace. Na penězích nesedí jako Moliérův Harpagon, nelenoší, spravují firmy, ve kterých pracujete i vy, nebo vaši příbuzní či známí, nebo další občané této republiky. Mají k tomu managementy jak se česky pojmenovávají vedoucí pracovníci ve všech těch akciových a s.r.o. společnostech. Bohatnou i z práce svých zaměstnanců ( z nadhodnoty, ať použijeme označení klasika politické ekonomie ). A zkuste je označit za vykořisťovatele... ty doby jsou pryč! Stát na ně hrne jako lavina otravné placení mezd, odvody na zdravotní a sociální pojištění, úhrady DPH a daní. A jejich lidé to zvládají.
Je škoda, že se naši miliardáři vyhýbají politice. Jak by bylo snadné zacpat ústa nespokojeným odborářům, kdyby vládu řídil Andrej Babiš a ministrem financí byl Petr Kellner. Mají dohromady majetek ve výši nějakých 120 miliard korun. Že by prohráli volby jen kvůli 30 Kč za zdravotnické poplatky? Ani náhodou. Ještě by vám mohli při každé návštěvě lékaře dát bezplatně čokoládu nebo uhelnou briketu. Namítnete, že jsme už měli co do činění s politikem a posléze miliardářem Alešem Řebíčkem. Ano, na jeho příběhu vidíme naši hloupost, když byl zvolen dřív než se stal miliardářem. Proto navrhuji vyzvat české megaboháče, ať ustaví novou politickou stranu, podobně jako to dělá v Itálii Silvio Berlusconi. Pro jejich jachty s radostí prohloubíme řečiště Labe, aby mohly kotvit pod Vyšehradem. Dost bylo toskánských amatérů platících za pronájem cizí nemovitosti. Máme své geniální stratégy štastného a zejména bohatého života.
