Trest má o to větší účinek na pachatele a na společnost, zazní-li co možná nejdříve po činu. K „poškození cizí věcí“ (viz návrh na kvalifikaci činu z úst obhájce žhářů) došlo v dubnu loňského roku.
A ani dnes soud nevynesl rozsudek. Prý až 20. října. Nu což, počkáme, uvidíme. Nicméně za uplynulé období se zločin doslova zasypává nejrůznějšími poznatky a zjištěními, které relativizují konání pachatelů, ale i obětí, což je pochopitelné, když si uvědomíme mravní stav naší společnosti.
„Dementní“ Natalka tak plní stránky novin stejně jako kdysi případ týraných kuřimských chlapců Jakuba a Ondřeje, Barbory Škrlové či Nataschy Kampuschové. Bulvár udává tón. Blogeři přispějí svým dílem, docela stupidním, zejména pokud budou přímo citovat sprosťárny z odposlechů. Od obhájců a státních zástupců se určitě dočkáme ještě mnoha překvapivých výroků, viz citované „poškození cizí věci“.
V kauze prosáklé českým antiromským rasismem se koncentruje staletý odpor většinové společnosti vůči nepřízpusobivé menšině, vůči lidem, kteří mají jiné priority než máme my, otroci konzumu a modernizmu. Např. u nás ve Zlíně v den slavnostního otevírání problematického a zbytečně drahého Kongresového centra se zdejší vrchnost oblékla do gala, současně z 16. patra baťovského mrakodrapu ukončila své pozemské putování 46 letá žena. Prý byla zadlužená. Víc jsme se nedověděli. Třeba byla podobně „dementní“ jako Natalka, jen neměla to „štěstí“ a nebyla Rómka. Nikdo ji neshodil, nepopálil. Hrůzu rozsudku smrti si prožila sama. Kdo měl odpovědnost za její smrt? Stejně se můžeme ptát při každé další sebevraždě. Náš svět je nemilosrdný. Zatímco na jedné straně se šikují houfy bojovníků proti nepřízpůsobivým všeho druhu ( bezdomovci, senioři, Rómové, nezaměstnaní), na druhé straně se setkáváme se zoufalou životní situací bez šance na slušný život. Koho dnes zajímá mrtvý zahraniční dělník? Jaký exemplární rozsudek asi potká zaměstnavatele, který vědomě porušuje zákonné předpisy bezpečnosti práce a připraví o život např. otce několika dětí? Jaké „doživotní“ tresty čekají na organizátory doslova legálních loupeží a vražď zaviněných hazardem, prodejem alkoholu či drog? Co jsou proti tomu oni mladíci se zápalnými lahvemi ve zpustlé opavské čtvrti?
Považuji za nehoráznost, chtít čtyřem mladíkům zničit život exemplárním trestem. Vždyť oni jsou také oběťmi zdejšího mravního marasmu. Nebo jak ocenit prodejce, kteří mají na pultech knihy „objektivizující“ život nacistů? A dnes i u nás oslavovaných vrahů maskujících se třetím odbojem? A je mi jedno, jde-li o Rómy či „bílé“. Lidský rozměr nemá barvu, ale poměřuje humanizaci života. I proto považuji humbuk kolem popálené Natalky za průhlednou zástěrku bránící vidět náš svět otevřenýma očima.
Přidám odkaz na aktuální článek z našeho kraje:
http://zlin.cz/article.php?ID=458512
