Od Bartáka k Bártovi aneb co jsme si to nadrobili

Moje manželka má v oblibě ministra od veverek. Chodí hezky oblékaný, s šarmantní šálou, zastavuje a znovu zahajuje stavby, zvládne ukočírovat dvě ministerstva, a ještě se dobře oženil během zatím krátké kariéry ve službách daňových poplatníků.

Ministry obrany, bývalé i současné, žena jaksi opomíjí. Nechápu její lhostejnost vůči tomuto resortu, vždyť se v jeho čele vystřídaly osobnosti až éterických, neboli nadzemských, vzdušných rozměrů! Mám na mysli astrologa Toníka Baudyše a pěvkyni Vlastičku Parkanovou.  Po neurochirugovi Bartákovi se obětoval ex-disident a slušný člověk Saša Vondra a přijal možnost kráčet rázným disidentským krokem, žel, ještě jsem ho nespatřil v uniformě české armády. Podle všeho má modrou knížku stejně jako já. Možná bych se mohl pozeptat, nebude-li brzy místo ministra obrany volné... Dlouho, předlouho jsem považoval jeho jméno za jakési počeštění našeho dobrého Ondry. Snad i proto mu někdy nerozumím.

Rovněž nerozumím novinářům a nespokojencům všeho druhu. Prý máme věřit nálezu protikorupčního komanda, které odhalilo záhadné zmizení 150 miliónů z rozpočtu, který dosahoval téměř tři čtvrtě miliardy za ozvučení českého předsednictví. Copak by nás Evropa přijala za rovnocenné a dovolila panu prezidentovi vyvěsit na Hradě bruselský prapor, kdybychom nebyli dostatečně uřvaní? Můj známý z Vizovic se rovněž živí ozvučováním zdejších koncertů a mohl by vyprávět. Anebo vyčítají panu Ondrovi, že měl pohlídat jakéhosi pana Nováka. Pan Novák zase nadává na pana Ondru. A pan Paroubek si jich rovněž neváží. A co vy, rozumíte tomu?