Mašín mi říkal soudružko

Vyprávěla redaktorce z Víkendu (Mf Dnes 20.8.2011) učitelka etiky na vysoké škole Martina Pavelková.(Studovala teologii v Česku, Irsku a Německu.) Se svojí kamarádkou Kamilou odjely do Clevelandu měsíc před smrtí Ctirada Mašína.

Toužily poznat muže, jehož příběh rozděluje českou společnost. „Chtěla jsem ho poznat. Když umřel Milan Paumer, začaly jsme se zajímat o celou skupinu bratří Mašínů. A nastala zajímavá věc: Kamile se na první pohled víc líbil Josef a mně Ctirad.“

Dvě pedagožky se vyznávají ze svého okouzlení dvěma seniory. Už dlouho před odjezdem do státu Ohio je zaujaly činy dvou kontroverzních odbojářů, kteří při svém odchodu do ciziny zanechali za sebou šest přerušených životů. A proto se nabízí otázka, která v rozhovoru zazněla: „Učíte etiku. Jak se slučuje s tím, že Mašínové při odchodu z Československa zabíjeli?“

„Musím vás opravit: Mašínové nezabíjeli při odchodu z Československa, zabíjeli vždy v ohrožení života. Z etického pohledu s tím žádnou potíž nemám. Zaprvé: než Mašínové komukoli zkřivili vlas na hlavě, komunisté už popravili desítky lidí. Zadruhé to byli právě komunisté, kteří říkali, že když se kácí les, lítají třísky. Ale ty třísky měly lítat jen jedním směrem. Vždyť všechny ty metody, které Ctirad Mašín použil, se naučil v branném kurzu v roce 1948, který organizovali komunisté. Akorát ty metody měli použít vůči třídnímu nepříteli, a ne proti samotným komunistům. Když jsem o tom onehdy přednášela studentům, ptala jsem se jich: „Lidský život a svoboda – co je víc?“

„A co je víc?“

„Myslím, že pro svobodu se lidský život může obětovat. Mašínové zabíjeli ozbrojené stoupence komunistického režimu - a kdo byl ochoten a připraven hájit komunistický režim se zbraní v ruce, nebyl nevinný člověk...“

„Takže jste došla k výsledku, že Mašínové jsou jednoznační hrdinové?“

„Samozřejmě. Kolik máme podobných vzorů? Myslím, že mladší generace budou dobu po roce 1989 hodnotit velmi přísně a budou se ptát svých rodičů, proč něco neudělali, proč stále existuje komunistická strana a bývalí estébáci nebyli potrestáni....Jeden Radkův známý se mě zeptal: „A šla bys s ním i do vězení?“ „Odpověděla jsem, že samozřejmě. Lepší s Radkem ve vězení než s kýmkoli jiným na svobodě.“

Martina Pavelková odmítla označení „skalní fanynka“: „Prostě jsem si racionálně vyhodnotila, že Ctirad je vynikající člověk.“

*************

Je samozřejmě na každém z nás, jaký postoj zaujímáme k činům skupiny Mašínů. K nedávno zesnulému Ctiradu Mašínovi, pro něhož návrat do vlasti nepřipadal v úvahu. Nabízí se otázka, jak naše dvě fanynky mohou žít s námi v této zemi, ba dokonce vyučovat mladé lidi, jestliže svět kolem nich je/byl tak odpudivý pro Ctirada Mašína? Který se nedočkal své třetí světové války, ani ho neposlechli američtí armádní činitelé, které přesvědčoval o potřebě použít atomové zbraně v Afghánistánu. Takové otázky však v nedělním magazínu nepadly. K čemu etika, když se naše pedagožka zamilovala. Vždyť i název rozhovoru byl pod titulkem: „Zamilovala jsem se do Mašína.“