Kde domov můj?

S touto otázkou se obracejí na čtenáře MF DNES blogeři Ziedler a Burša. Vskutku aktuální je  problém textu naší hymny.

Česká hymna je však trvalka, kterou si pěstujeme na naší zahrádce a s blížícím se jarem máme o jednu jistotu navíc. Což v dnešní době není málo. Zejména při pohledu na hnojení půdy našimi politickými stranami. Zda jim něco vykvete, bůh suď. Ale k hymně. Francouzi už dávno diskutují o vhodnosti své Marseillaisy, písni navýsost bojovné až kruté. Se slovy o vraždění dětí, o „zavlažení brázd polí nečistou krví nepřátel“. Kdysi, při kritice textu v samotné Francii, Mireille Mathieu nazpívala hymnu se slovy zcela odlišnými, plnými lásky k prezidentu Mitterandovi. Tak o téhle servilitě u nás nemůže být ani řeč. To raději ať „voda hučí a bory šumí“. Na Slovensku diskutují o povinnosti zpívat hymnu při zahájení školního vyučování. Rovněž se potýkají s textem Nad Tatrou sa blýská. Jednak se ukázalo, že ani pán Slota nezná dobře text hymny, ale zejména Slovensko pobouřilo srovnání písně s meteorologické zprávou o situaci v Tatrách.