Ze života jednoho paneláku

Existuje ve Zlíně panelový dům a v něm bydlí 26 rodin. Dům je letitý, brzy oslaví své 40. narozeniny. Je tedy zralý na rekonstrukci či revitalizaci, jak se polidštěně a eufemisticky nazývá uvedení do stavu možného využívání v příštích letech. Zvláště, když i většina okolních domů na sídlišti již revitalizaci uskutečnila nebo se na ni chystá.

V domě provedli rekonstrukci elektroinstalace, vyměnili nebezpečný výtah za moderní, vyměnili okna, vstupní dveře a poštovní schránky, nechali opravit schodiště, zateplili suterén domu, dali do pořádku střechu. A přesto to zásadní, co činí dům domem, zůstává v nedohlednu. Fasádu domu hyzdí neexistující balkony, ještě donedávna obklopující dům, jak se patří na standardní bydlení v bytech vyšší kategorie.

Balkony museli odstranit vzhledem k jejich havarijnímu stavu. Posudky tří nezávislých znalců prokázaly konec životnosti zavěšených plechových dobráků, poskytujících obyvatelům patrového domu kousek venkova, to když si na nich umístili květináče, vyváželi kočárky s kojenci, nebo jen seděli ve stínu či na sluníčku s knížkou v ruce. Příkaz stavebního úřadu byl nemilosrdný: do 90 dnů musí balkony zmizet.

O tomto nemilém stavu však v domě věděli dlouho předtím. Proto požádali uvedený úřad o možnost postavit místo havarijních balkonů železobetonové lodžie, jako to činí už léta všichni kolem. Jenže ouha. Pro náhradu balkonů za lodžie je nutný souhlas všech 100 % majitelů bytů. Dojde tím totiž ke změně fasády domu, což podle legislativců je záležitost natolik zásadní, že i kdyby se jeden postavil proti, tak s tím nehnete. A to se stalo.

Ne jeden, ale dva (A.Š. a M.P.) se postavili proti. A jak naschvál jsou inženýři, lidé znalí svých vlastnických práv a existujících zákonů. Oba kdysi byli ve výboru společenství vlastníků domu (SVJ), jenže pro špatnou práci, spojenou s nepřijatelnými aktivitami (např. pan P. využíval kočárkárnu a kolovnu pro sklad textilií firmy své manželky), další členové výboru navrhli jejich odvolání.

Už třetím rokem výbor SVJ s nimi svádí boj o jeden jediný podpis, aby mohli postavit lodžie. A zateplit dům, což je ovšem téměř nemyslitelné, protože jeden z uvedených pánů má proti zateplení domu „vědecky“ ověřené důkazy. I když všichni ostatní považují za rozhodující ekonomické ukazatele, jeho argumenty jsou čistě hygienické. Nu což, dům se nezateplí, jenže ani poté nedají souhlas s lodžiemi. Všichni by museli na členské schůzi přijat závazek, že poté nepřistoupí k zateplení domu, k čemuž podle Stanov stačí 75 % souhlas členů SVJ. Avšak jak ošetřit tento závazek, aby měl ing. Š. jistotu, že i nadále bude moci o této záležitosti plnohodnotně rozhodovat, když by byl přehlasován? Jeho právník, (s novým výborem komunikuje zásadně prostřednictvím svého advokáta, a ke stejnému způsobu jednání tak donutil i výbor SVJ, zvláště když žaloval nově přijaté Stanovy SVJ u okresního soudu), opakovaně vyzýval výbor k respektování jeho práva využívat stávajících zákonů. A ještě ke Stanovám:

Krajský soud po roce obstrukcí zamítl žalobu, jenže po tuto dobu nemělo SVJ právo žádat o úvěr na stavební práce. Tím prošvihli dotační programy Panel a Zelená úsporám, a také nemohli použít stavební dokumentaci na rekonstrukci domu v ceně 90 tis. Kč. K novému roku parlament neopravil legislativní předpis o 100 % souhlasu, v což věřili a o čemž majitele bytů ujišťovala na členské schůzi místní právnička. Zato po celý rok kverulanti upozorňovali výbor SVJ, aby se uhradila faktura za dokumentaci. Aby se předešlo placení penále. Tak jsou starostliví!

Oba se také odvolali proti rozhodnutí stavebního úřadu přikazujícímu odstranit balkony. Jenže dnes mají majitelé bytů odšroubované kliky na neexistující balkony, a nejasnou perspektivu. Jistě, mohli by dům zateplit a na uvolněná místa připevnit nové zavěšené balkony. Jenže rezivějící háky už také neslibují dlouhou životnost. A zůstat na sídlišti jako jediný dům opět s malými plechovými balkony? Vždyť tím klesá tržní cena bytů. A po čase opět bude třeba balkony vyměnit.

Dva inženýři vždy potěší, když v diskuzi, nejčastěji jen u vchodu domu (na členské schůze od svého odvolání nechodí), vyjádří rovněž přání mít lodžie, ovšem za podmínek, které se mění jako počasí. Jejich dalším požadavkem (tím prvním bylo nezateplovat) bylo zabránit „dluhové pasti“, jak označovali přijetí úvěru od banky. Roky trvající návrh zněl: Každý si musí vyřídit svůj úvěr. Což byl problém neřešitelný, neboť řada spolubydlících už jeden úvěr má, např. na hypotéku, a na další nedosáhne. O záludnosti neplacení splátky bance varoval SVJ jejich advokát. Přitom k pokrytí úvěrových splátek stačí peníze, které měsíčně vkládají do fondu oprav. Pan inženýr Š ovšem postupně přešel na argumentaci, že je nesolventní, nelze ho vystavit nebezpečí splácení dlouholetého úvěru, a na dříve zásadním požadavku už pánové Š a P netrvají.

Proto si vymysleli nový důvod. Podepíší, pokud se svolá členská schůze, na ní výbor podá demisi, a v novém výboru zasedne inženýr P a v kontrolní komisi pak inženýr Š. Aby se zajistila kontinuita plnění závazku nezateplovat dům a také zbavit pravomocí stávající výbor SVJ. Současně musí členská schůze přijmout rozhodnutí, že dům nebude spravovat zlínská městská bytová správa, ale firma, jejíž majitel (známý našich inženýrů) se stane „pověřeným vlastníkem“. Tato členská schůze se bude konat v restauraci Vlžan, neboť v suterénní místnosti domu, kde se členské schůze pravidelně konají, se dva inženýři necítí „bezpečně“. Tomu lze rozumět, neboť loni pan inženýr P od jednoho zdejšího horkokrevného majitele bytu dostal po hubě při jejich nečekaném setkání v suterénu domu.

Fackuje se v Praze před Parlamentem, proč by neměly padat facky ve sklepě zlínského paneláku, že? Zvláště když i další požadavek pánů inženýrů odporuje platným Stanovám. Celý uvedený postup navrhované schůze by měl podle jejich názoru řídit majitel stavební firmy, ve které několikrát jednali o možnosti podepsat souhlas s výstavbou lodžií, a firma je zainteresována na pracích, zvláště když i ty další nerevitalizované domy v jejich ulici jsou produktem mistrovské práce pana inženýra Š, jinak odborníka na hygienu zateplování. (Donedávna aktivní jednatel firmy obchodující s nástřikovými hmotami.) A podle dohody uzavřené za nepřítomnosti předsedy SVJ, jen za účasti jednoho člena výboru, s nímž jsou ochotni usednout za stůl, by měl navržený program schůze vést ke zdárnému konci právě ředitel stavební firmy. Teď už nemají požadavek, aby výbor řádně prováděl výběrové řízení na dodavatele stavebních prací!

Ruský spisovatel Leskov napsal půvabnou povídku Železná vůle. O Němci, který v Rusku prokázal neústupnost při prosazování svého názoru, až se proměnil v podivína, zabarikádovaného v domě před okolním světem. Jenže to bylo Rusko za carské vlády, v 19. století. A my tu máme století 21., žijeme ve střední Evropě, s legislativou, která nás fackuje nejen obrazně. A také za nepřístupnými dveřmi na neexistující balkony nežije jeden podivínský Němec, ale 26 rodin, často s malými dětmi. Co jim poradíte? Když zákon je zákon a poslance jeho novelizace vůbec nezajímá.

Útvar architekta Magistrátu města Zlína a jeho stavební odbor vyzývají výbor SVJ k předložení 100 % podpisů. Je tu možnost nahradit scházející podpisy rozhodnutím soudu, pokud by ovšem nedošlo na odvolávání se, a to je na roky dlouhé.... Oba inženýři konají dle platného zákona. Zkuste však lidem v domě říct, ať se pustí do soudního přetahování, když by chtěli lodžie a zateplit dům, a to nejlépe už zítra.

PS.

Včera se v nabídce realitní kanceláře objevil inzerát pana ing. Š. Po odchodu ženy se musí vypořádat a dát ji polovinu z ceny také jejího bytu. Pan Š uvádí, že jde o "prostorný slunný byt se 2 lodžiemi", a o řádek dál, že "v říjnu 2011 se mění balkony za lodžie" a také..."z obývací místnosti můžete vstoupit do lodžie, kde se vám vyskytne pěkný výhled do okolí. Další lodžie je součástí ložnice." A přitom kvůli němu dům už 6 roků nemůže začít revitalizaci, včetně vybudování lodžií, a je ve hvězdách, kdy s nějakou budou moci začít.... Také  v pondělí 10. října měli schůzi SVJ, přítomni byli všichni, kromě ing. Š a P.