Vlaky nás povznášejí k poezii dálav, k cestám do široširého světa, k dobrodružství při pohledu na historii železnice. Pokud je také nepotřebujeme k praktické dopravě – do práce, do školy atd.
Jsme většinou v zajetí života ve společnosti, kde byl majitelem železničních cest a samotných strojů stát, s jeho problematickým lidským potenciálem. Osvědčený vlastník děděných po generace práv. Nyní se tyto jistoty snaží narušit firma pana Jančury. A chtělo by se věřit, že za podnikáním není nic nekalého, proti státnímu monopolu vystupuje jeden jediný podnikatel plný šlechetných úmyslů a nabídek. Jenže tušíme, jak to ve skutečnosti je.
Zatím se odehrávají přestřelky mezi RegioJetem a ČD o tom, kdo koho nutí krachovat. Jak už není možné jít více dolů s cenami. I když obě firmy unissimo tvrdí, že zákazník pocítí navýšení DPH v ceně jízdného v roce 2012. Tady jsou jednotní.
Také v jiných službách si užíváme radovánek z volné hospodářské soutěže, z působení konkurenčního prostředí. Např. můžeme výhodně nakupovat elektřinu, když uvěříme reklamnímu agentovi, jak velmi výhodné bude pro nás přejít od jedné společnosti k druhé. Můžeme poslat dítě do soukromé školy, do školy církevní, protože jsou určitě lepší, než školy státní. Jak nás přesvědčují a lákají. Snad až na poštovní služby jsou další sféry hospodářské konkurence nesrovnatelné s pozicí železnice. S jejími náklady na opravy tratí, nádražních zařízení a potřebou koordinovat jednotlivé spoje, aby nás železnice nenutily k dlouhému čekání na příští spoj.
Je však překvapující, že ve většině zemí našich nových vzorů jsou železnice, po desetiletí ba staletí existence, stále v rukou státu, s monopolem na přepravní služby. Že by tam nikoho nenapadlo, jak výhodné a prospěšné bude předat lukrativní spoje konkurenci? Aby cestující mohli číst zadarmo noviny či popíjet Coca-Colu...a v každém vagoně se na vás smála vlakuška, kterou z vaší platby za lístek snadno dokáže konkurence zaplatit. Na rozdíl od toho prokletého státního molocha!
Stát po léta investuje do oprav a staveb železnice, plánuje postavení rychlostních tratí, a jsou to projekty v miliardových částkách. Daňoví poplatníci musí tyto projekty samozřejmě platit, stejně jako vše ostatní, co souvisí s rozvojem země, s modernizací dopravy. Jak s tím koresponduje potřeba rozšířit nabídku o soukromý sektor? V případě autobusové dopravy jsme si zvykli na soukromé přepravce, jenže existuje jistý rozdíl, a nedávno jsem v Číně (komunistické!), cestoval mezi Šanghají a Pekingem spacím autobusem – samozřejmě soukromé firmy. Ale vlaky! Kdo by si chtěl troufnout konkurovat státní železnici?!
Je jednoduché, svalovat vinu na neschopný stát, na špatný management ČD. Nic přece nebrání ministerstvu dopravy uvést věci do řádného stavu. Zejména když tamní úředníci jsou docela dobře placeni. Jenže kdo kdy slyšel, že kvůli nepořádkům na železnici byl odvolán ten či onen, anebo byly sníženy odměny šéfům ČD? Možná mi budete odporovat, ale tímto směrem spatřuji možnost nápravy, nikoli rozprodej už tak rozkradeného státu. A vpuštění konkurenčních vlaků na některé atraktivní tratě tomu nahrává.
