Jak se píší životopisy a proč?

Kdybych začal od konce, tak si hned odpovím: Proto. Je tedy tázací zájmeno v otázce zbytečné? Samozřejmě že nikoli. Ale od začátku....

Pročítal jsem několik C.V. (curriculum vitae) zájemců o vedoucí funkce v jedné docela významné organizaci napojené na státní rozpočet a dočetl se vše možné, čím pisatelé potřebovali oslovit okruh volitelů, co všechno sami považují za důležité, aby bylo započteno k jejich dobru. Scházela jediná kolonka: Účast na veřejném dění v minulosti, členství ve společenských organizacích a zejména v politických stranách.

Předpokládáte jako já, a určitě oprávněně, že uchazeči pomlčeli o svém členství ve straně kdysi tvořící Národní frontu v této zemi.

Proč naši uchazeči nechtějí mít nic společného se svojí bývalou angažovaností? Vždyť stejně jako tehdy, i nyní nesou kůži na trh tím, že chtějí vystoupit ze svého privátu a usilovat o zviditelnění před veřejností. Rozdíl můžeme sice definovat jako zásadní, tehdy šlo o totalitu, dnes o veřejnou demokratickou soutěž, a pokud jsme na hlavu padlí, tak i doplnit, že v minulosti se jednalo o kariéristu příp. mladistvou nerozvážnost, zatímco nyní jde o racionální zvážení životních zkušeností nabízených jako pomoc svému okolí.

Jenže tak to na světě chodí. Člověk je hnán svým stále neklidným duchem, někdy i ambiciózní manželkou či manželem, aby soupeřením usiloval o vyšší kvalitu. Aby se vyvíjel jako živočišný druh, ustoupíme-li od marxistické dialektiky k darwinovské teorii. A moderní svět nabízí stále nová bojiště, nová pokušení.

Samozřejmě že chyba je v systému, který programově vyžaduje od lidí, aby „takticky“ zamčeli to, co jim vrtá nejvíce hlavou. A nejen jim. Rád se budu mýlit, pokud mě opravíte, že lidi už nezajímá, zda byl člověk v minulosti členem KSČ. Určitě máte pravdu a je to dobře. Nicméně se nabízí otázka, zda není na škodu, jestliže lidé často aktivní, zdravě ambiciózní, musí dnes zacházet se svoji minulostí jako recividisté, kteří se těší na vytoužený výmaz z registru trestů? Je vskutku naše veřejnost dosud nepřipravena akceptovat fakt, že samotné členství v KSČ nešpiní tvář či C.V. současníka o nic víc, než ta proklatá vločka sněhu, co po chvíli roztaje?

Tak, přátelé, tohle mě napadlo při čtení C.V. . Možná si myslíte něco jiného, a je to dobře. Jsme tak různí. Jen chci zdůraznit, že jsem nikdy nebyl v oné straně.