Inženýrská odysea

Zlín je z mnoha pohledů výjimečný. Turisté v něm spatřují příkladné město zeleně, obdivují parky, kterými zalesněné okolí nahlíží do samotného centra. Tam je pro ně postaven na náměstí Míru hygienický WC. Prostě, Zlín si na nic nehraje, vše je funkční, praktické, zcela v duchu slavného šéfa.

I vlakové nádraží na člověka dýchne svým jednoduchým a prostým dizajnem, odpovídajícím počtu projíždějících vlaků. Zvláště ty nekonečně dlouhé s kontejnery z celého světa, tedy z Číny, vrací městu ozvěnu bývalé mezinárodní slávy. Jestliže však v současné krajské metropoli nevidíte úžasné změny oproti minulosti, jděte si k slavnému očaři doktoru Stodůlkovi nechat opravit svá kukadla.

Mnozí z našich spoluobčanů však potřebují opravit nejen oči, ale i další orgán, umístěný v jejich blízkosti. Neboť ne vše, co se tu s námi děje, vyplývá z přirozenosti života moderního města, o němž si často děláme iluze. Určitě si dovedeme představit dokonalejší správu věcí veřejných než je ta dnešní, a je stále aktuální výrok, že schody se čistí odshora. Nechci nyní tepat do jeho prezidentského veličenstva, zbytečného sboru senátorů, poslanecké sněmovny, jejíž členové se umístili na žebříčku popularity na posledním místě, po uklízečkách. O jejich slávu se zasloužili nejvíce jejich přímí účastníci, stejně jako se o slávu našeho Zlína zejména přičiňuje místní radnice. S jejími komunálními politiky. Chci jim však vzdát hold, neboť na rozdíl od těch nejvyšších se nám nevysmívají. Už si zvykli, sláva bohu, že i oni jednou budou zdravit ty, kteří po volbách vystupují na jejich místa.

Nejsem až tak velký pamětník, nicméně v 89. se na náměstí Míru zvonilo klíči, aby už konečně vypadli z vedení města straničtí aparátčíci, aby o zásadních věcech nerozhodovali amatéři s všemocnou stranickou průkazkou, protože, pokud to nevíte, politika je především vulgární boj o moc. A dostatečně špinavá, než aby její produkty nebyly doživotně poznamenány zhoubným stigmatem zvaným pokrytectví. Znáte-li výjimky, budiž vám čest a chvála!

Také já se snažím být realistou, věřím v nemožné, např. že o závažných problémech našeho města rozhoduje sešlost moudrých a vzdělaných občanů ( a ševci se budou držet svého kopyta ). Zcela v duchu předvolební hesel, kterými nám kandidáti a jejich strany mazali med kolem úst. Po volbách však mizí témata, a donekonečna se přetřásá ubohý stav financí, nemožnost oprav i těch nejubožejších chodníků a odstranění chátrajících budov hyzdících kdysi slavné město.

Protože bydlím na Jižních Svazích, mám trochu nadhled, když téměř denně scházím na Čepkov kolem Baťovy vily, míjím nové univerzitní budovy, nyní zvětšované o další betonové souhvězdí na místě odstraněné 13. ZŠ. Ta, jak si pamatujete, musela být v pololetí školního roku uzavřena, školáci a učitelé byli rozeseti po Zlíně, neboť místo se ukázalo jako ujíždějící, hrozící sesuvem, neperspektivní. A hle, svah se rozhodl spolupracovat, v univerzitních budovách okna nepraskají a porovnejte si tíhu tehdejší přízemní školy s mohutností té současné!

Nové univerzitní objekty vyrůstají ve městě jako houby po dešti. Na místě bývalého baťovského ohřívaného koupaliště vyroste další univerzitní budova. Nikoli v areálu bývalého Svitu, jak by si člověk mohl myslet, protože tam chátrá nespočet budov a o jejich rekonstrukci si může města nechat zdát. A je to doslova pobuřující, vždyť prostředky na vysoké školy putují k stavebním firmám z toho jediného státního měšce. A přitom si občané platí na zdejší radnici Útvar hlavního architekta. Úřad, jehož majestát by měl vyplývat z akademických hodností osazenstva, dlouhodobě a koncepčně vytvářející image Zlína, do jehož fungování by v žádném případě neměli zasahovat amatéři vzešlí ze sekretariátů politických trpaslíků, kteří často ani vzdáleně nemohou mít znalosti a schopnosti vytvářet architektonickou budoucnost města s 80 tis. obyvateli. Jenže, znáte realitu.

Nedávno jsem navštívil Úřad s žádostí o umožnění rekonstrukce našeho bytového domu (jehož balkony označil soudní znalec jako havarijní), abychom místo zavěšených plechových balkonů mohli nechat postavit železobetonové lodžie tak, jako to dělají v sousedních domech. Zvláště, když nám Stavební úřad téže instituce přikázal do 90 dnů odstranit havarijní balkony.

Zdálo by se, že tu není co řešit. Jenže úřad je úřad, a tak nám předložili požadavek mít 100 % souhlas k postavení lodžií tak, jak si to vyžaduje zákon. A zde je zakopaný pes. V domě máme dva inženýry, kteří sice také jako všichni ostatní „chtějí“ mít místo balkonů lodžie, zvláště když jsou i levnější než drahé kovové balkony.

Tito pánové, inženýři, kdysi řídili Společenství vlastníků bytových jednotek v našem domě. Jenže byli odvoláni členskou schůzí. A to se nemělo stát. Zvláště když bývalý předseda SVJ musel vyklidit kolovnu a další místnost, které užívala jeho manželka jako skladiště pro svoji podnikatelskou činnost. A jeho kolega, který si pár měsíců před odvoláním rozšířil živnostenskou činnost o poradenství při správě nemovitostí, působící jako jednatel ve firmě vyrábějící nástřikové hmoty. Ty, které nyní vyžaduje k použití při revitalizaci domu, místo obvyklého zateplení. Oba odmítají podepsat souhlas s vybudováním lodžií, pokud nevyhovíme jejich požadavkům, zejména pak si každý nebude revitalizaci financovat svým osobním úvěrem. Na žádost jejich advokáta(!) jsme uskutečnili anketu a konstatovali, že jen část má možnost dosáhnout na úvěr. Je až typické, že sami na tuto anketu nereagovali. Financování stavby je však ošetřeno ve Stanovách SVJ, jejichž přijetí inženýři nedávno žalovali a teprve po osmi měsících nám Krajský soud v Brně oznámil, že v červnu žalobu odvolali. Bez platných stanov nelze právoplatně konat, např. přijmout úvěr.

S naivní představou o racionálním chování úředníků jsem žádal Útvar architekta a jeho vedení o radu, jak postupovat. Ve svých posudcích znalci doporučují nahradit zavěšené zrezivělé balkony za lodžie. Jiný úřad žádá 100 % podpisů, a očekává nápravu havarijního stavu, kterým jsou ohroženy životy lidí. Architekti by měli dohlédnout na výsledný efekt, zvláště když se náš dům bude zásadně odlišovat od všech ostatních. Místo odpovědi jsem se dočkal jen citování zmíněného zákona, kterým se vyžaduje 100 % souhlas. Dovedete si představit, že legislativci, kteří za tento zmetek odpovídají, by měli dosáhnout při svém působení ve sněmovně úplného souhlasu při přijímání zákonů? A to zdaleka nemusí ohrožovat na životech spoluobčany. K čemu je nám Útvar architekta, když nedokáže ovlivnit opravu jednoho činžáku tak, aby se nenarušil architektonický vzhled sídliště?

Proslulý Odyseus se musel nechat připoutat ke stožáru, aby nepodlehl svůdnému zpěvu Sirén. Co když na Jižních Svazích budou znít sirény sanitky....a kdo by měl být připoutaný?