Exempla trahunt neboli příklady táhnou

Cestou do Lurd se pravidelně zastavujeme v Ženevě. V kosmopolitním městě na břehu Lemanského jezera (Ženevského jezera), kam se na počátku 16. století uchýlili církevní reformátoři z řady zemí, aby unikli pronásledování před pravověrnými katolíky.

Posléze se proměnili na netolerantní komunitu, která sama likvidovala heretiky. K nejznámějším obětem patřil španělský vědec Michel Servet, kterého nechal Calvin upálit. Prý neuznával Boží Trojici. Nyní po němž mají v Ženevě pojmenovaný fotbalový klub.

Ještě více na jih, ve francouzské Aquitanii, míjíme města Beziers, Narbonne, aj., kde se už ve 12. století rozhořelo povstání katarů – odtud pak české „kacíř“. Když křižácké vojsko zajalo v Beziers tamní obyvatele, nastal problém: Kdo je katar a kdo není? Papežský legát prý nicméně našel východisko, kterému se dostalo obecné proslulosti. Prohlásil: Pobijte je všechny. Pánbůh si svoje pozná. Tihle francouzští husité samozřejmě dostali nafrak, byli vražděni a upalováni, a prý je po zajetí svazovali provazem, oslepili je, a prvnímu v řadě vypíchli pouze jedno oko. Aby vedl své poutníky od vesnice k vesnici a názorně vysvětloval, že je třeba se vrátit do lůna té pravé církve. Jinak je čeká podobný osud. Odtud známé: Mezi slepými jednooký králem.

V proslulém místě poutníků, v Lourdes, je na hlavní ulici hotel sv. Expedita. V té samé budově pak i obchod s kosmetikou sv. Expedita. Z druhé strany ulice stojí hotel rovněž svatého...Petra. Jeho majitel pochází z ostrova Réunion. Minule mi nabídl nakrájený pastèque, tedy náš žlutý meloun. Na jeho rodném ostrově jsem kdysi obdivoval sochy tamního největšího svatého - sv. Expedita. Když první jeptišky přivezené z metropole, čili z Francie, uváděly na správnou víru polodivoké kreolské obyvatelstvo, potřebovaly mít po ruce nějakou svátost. Nejlépe přímo ostatky svatého. Napsaly poníženou žádost do Řima a po několika měsících dopravila loď balík s kostí. Dopis byl k nepřečtení, a jméno svatého jak by smet. Nicméně byla k přečtení adresa a ještě: Expedito di Roma. Což znamená: Odesláno z Říma. A málo civilizovaný lid dostal svého svatého.

Nedaleko od litevského města Šiauliai se vypíná do výše cca 6 – 8 metrů Hora křížů. Je na ní poskládáno či naházeno několik set tisíc, možná milióny, křížů různých velikostí, ze dřeva, z kovu, plastů, atd., a také celé okolí je posázeno křížemi. Pobožný litevský lid má svoji Mekku, a příšerné množství křížů obdivují i kolem jedoucí turisté. Nedávno místní úřady vybudovaly poblíž betonové odpočívadlo s množstvím stánků, kde vám prodají za lity nejen kříže a suvenýry z jantaru, ale i vkusné výrobky místních řemeslníků. Příklad hodný následování, nemyslíte?

Ještě více na západ, u města Swiebodzina, pobožný polský lid postavil největší sochu Krista na světě. Samotná socha měří 33 metrů, což byl věk ukřižovaného Ježíše. Starosta města označil čin za mimořádnou příležitost pro městské obchodníky, neboť se do města budou sjíždět zvědavci z celého Polska. Jak jsem uvedl, víra může být vhodným doplňkem při nejrůznějších krizích, jimiž náš svět pravidelně prochází. Vždyť v Lurdech se zjevení Panny Marie sv. Bernadetě příznivě odrazilo v počtu hotelových lůžek. A tohle městečko, jen 25 tis. obyvatel, má po Paříži a Nice největší počet hotelových míst ve Francii.

Členové KDÚ-ČSL se o víkendu sešli v Žďáru nad Sázavou. Nevím, zdali sjezdu předcházela ideologická či programová konfence. Určitě bychom u nás potřebovali nějaký nový impuls. A to nikoli jen proto, že cestou z Lurd projíždíme Vídní, kterou třikrát ohrožovalo turecké vojsko. A jen díky polskému katolickému králi Janu III. Sobieskému nepadlo naše tehdejší hlavní město do rukou tureckých  neznabohů.