Dvojí morálka aneb cui bono

Chystá se zákon proti kupčení s voličskými hlasy. Představa, že se člověk nechá zlákat několika stovkami a prodá …..co vlastně? Nebo snad víte, jakou stranu by měl volit náš občan, aby měl jistotu, že koná správně? Konečně, polovina národa k volbám nechodí.  

Jenže přijet před volební místnost, svolat povolné občany, kteří jsou ochotni dát hlas komukoli, kdo zaplatí, to představuje pro naše legislativce zřetelně trestní konání. Určitě to takto vidí i Ústavní soud, náš nejvyšší garant lidských práv.

Proč ale naše justice zůstává němá vůči projevům daleko většího korupčního jednání, než je docela primitivní koupení hlasu před volební místností? Mám na mysli přechod poslance od jedné strany k druhé, ale zvláště pak samotné předvolební hrátky našich parlamentních stran.

Zcela bezostyšně si na náměstí kupují hlasy vydáváním bezplatných nápojů, jídla, hraček a suvenýrů, rozdávají procházejícím ženám květiny a nabízejí k poslechu hudební skupiny, které by jinak zadarmo nevyloudily ani tón. Cožpak tohle není kupování hlasů?

Je zvláštní, že čeští právníci jsou ochotni spatřit smítko, ale opravdový blivanec na morálce národa jim zůstává ukrytý. Ohánějí se ústavou a listinou svobod občanů jakoby mafiózní spolky našich politických stran naplňovaly představu o svobodném politickém soutěžení, jak někdy označují volby.