Co všechno je u nás možné...

Moderní sídliště Jižní Svahy ve Zlíně se ponořilo do spánku. V nedaleké hospodě docela intimně bzučí svatební oslava. Dnes nás nenasvítili světlicemi. Žádný ohňostroj...že by taky projev hospodářské krize?

Před víkendem až nezvykle tiché prostředí prořízne příšerný rachot projíždějící motorky. Její decibely si razí cestu sídlištem, v sousedním paneláku se budí malé dítě a vyprovází neslušnost motorky rovněž uřvaným komentářem.

První vzpomínka na nedávno navštívenou Čínu: tisíce motocyklů s elektrickým pohonem všude kolem, absolutně tichý provoz. Proč u nás jedinec může probudit sídliště řevem své motorky?

V televizi diskutují o bilboardech kolem dálnice. Zabíjí řidiče, kteří zapomenou na rychlost a brzdnou dráhu.  Reklamními panely jsou obsypány mosty a okolní svahy, vnucují se z rafinovaně postavených věží, v noci patřičně nasvícených. Prý už brzy budou některé odstraněny. Některé ale nikdy. Jsou prý na soukromých pozemcích. Nikde v Evropě jich tolik neuvidíte.

Druhá vzpomínka na nedávno navštívenou Čínu. Ačkoli je tam kapitalismus a jakýsi patriarchální komunismus, reklamní bilboardy kolem dálnice neuvidíte.

Město Zlín, se svojí moderní architekturou zeleného města ještě z doby slavného „šéfa“, promítá v New Yorku propagační film avangardně zpracovaný studenty designu ze zdejší univerzity. Pokud však host přijede do krajského města, uvítá ho vlakové nádraží jakoby vystřižené z rakousko-uherských Kronen Zeitung. Hned vedle se rozprostírá pozůstatek vietnamského tržiště stále ještě čpící požárem, který ho nedávno téměř pozřel.

Třetí a poslední vzpomínka na nedávno navštívenou Čínu. Trasu z Wuhanu do Kantonu, 963 km, jsme ujeli za 3 hod 12 min. A na obou koncích tohoto úseku železniční trati jsou nádraží připomínající moderní letiště.