Co lidi skutečně štve...

Člověk nemusí být příliš přemýšlivý, aby v jisté fázi svého života konstatoval, že nemá smysl chtít napravit věci veřejné, zvláště když nedokázal dostatečně ovlivnit vývoj a myšlení svých nejbližších, např. svých dětí.

To jenom tyran či idiot se může chlubit, jak se pod jeho vedením naplňovaly mozkové závity těch, na něž působil či jinak vykonával vliv. A to samozřejmě mám na mysli i své působení ve školství. Vzácných osobností je jako šafránu, a i studenti či žáci jsou jen tvorové, kteří chtějí za co nejmenší úsilí získat co nejvíc.

Možná si také kupujete denně noviny, nebo si pravidelně čtete informační média, ať už kvůli obecnému přehledu o dění, nebo z jiného důvodu, např. profesnímu. Chci tím říct, že jsem rovněž jedním z postižených potřebou ráno kráčet ke stánku s tiskem a ještě prohodit pár vět s paní trafinkantkou, která má někdy náskok, pokud zabořila své oči do novinových stránek. Musím na ni prozradit, že má vkus a smysl pro realitu, takže se mnou nevede rozhovor vyvolaný palcovými titulky bulváru.

Ale v poslední době se mění jak ona, tak i já. Zatímco tzv. seriózní noviny se stále víc utápí v nekonečných debatách o zlořádech kolem nás, Blesk či jiný novinářský „póvl“ stále častěji sdělují čtenářům bez servítek, co si skutečně myslíme o dění v této zemi. Obvyklým tématem jsou nehorázné mzdy a jiné zlodějny. Zřejmě jako občané v demokratické společnosti musíme rezignovat na dění v soukromém sektoru, třebaže ho zaplňují zčásti i kreténi a lumpové vzešlí z privatizačních zločinů, nejen podnikatelé spořádaní, věnující veškerý svůj čas a síly rozvoji firmy umožňující realizaci pro řadu zaměstnanců.

Protože s kapitalismem nepohneme, a buďme rádi, že on nehýbe příliš s námi, zvláště když už jsme důchodového věku, a přijímejme vše co s ním souvisí dle životních zkušeností nabytých v dobách jiného ohlupování lidí a také třeba bláhovou a idealistickou představou, že svoboda je na dosah, jenom k ní napřáhnout ruku, např. hlasitým zvoněním klíči. K tomu, abychom si uchovali zdravý rozum a zbytek víry, že vše se k dobrému obrátí, a vlády opravdu budou obsazeny lidmi slušnými, kteří ve svém konání nebudou spatřovat jen cestu k rychlému zbohatnutí, k tomu se nesmíme stavět s negací vlastní každému rozumnému člověku. Což je protimluv a pitomost. Ale co s tím?

Je ovšem těžké chtít být při smyslech, chovat se jako normální člověk, a přitom dnes a denně poslouchat, že tamten či onen bere za nic několik set tisíc měsíčně, a není jejich příjem zpochybněn či napaden, neboť nás naučili, že práce jsou různé. Zatímco vy se za celý život nedohrabete na průměrný plat v této zemi, a ještě vám budou vyhrožovat minimálních důchodem, potřebou hradit si lékařskou péči a vnímat zdražování, které je za humny, a titéž lidé se budou opíjet obdivem ke schopnostem těch, kterým křesťané určili jejich hodnotu, když hlásali, že „spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského“. Byli moudří ti lidé v minulosti, že?

A tak se jen nedejme zblbnout, např. stále dokola opakovaným tvrzením, že jedině reformy nás zachrání před pádem do propasti. Vždyť těm nahoře jde vždy jen o vlastní prospěch, jak vidíme při pohledu na konání politiků, a o těch místních regionálních či obecních lotrech se v této zemi moc lidé nedoví, vždyť k tomu není dost investigativních novinářů. Ti místní si s radostí přijdou posvačit na rauty pořádané místním panstvem. A proč si dělat nepřátele? Ale jako občané bychom měli najít způsob, jak odmítnout vládní demagogii. Pokud by vláda měla plný měšec, tak ho rychle vyprázdní na nejpodivnější nákupy zcela zbytečných věcí, investic, či jen je utratí za vojenské mise a armádní zakázky, ze kterých, jak je v této zemi zvykem, profitují celé klany korupčníků.

Dnes se nestydí přijít mezi lidi tzv. vyvolení, kteří si nechávají proplácet první a poslední, a ještě vás budou poučovat, jak jsou úžasní, zatímco ti druzí, které právě vystrnadili vašimi hlasy z jejich dobře placeným pozic, na vás kašlou, a vás okrádali, zatímco sami pokračují v započatém díle. Je totiž nesmírně špinavé prostředí v politických stanách, kde je na jedno funkční místo deset zájemců, a ti se musí zašlapat do bahna, aby se do popředí kandidátské listiny dostal často ten největší gauner. Je až symbolické, že i první muž této země byl zostuzen před světovou veřejností svým chováním v Jižní Americe, že v hlavním městě vykradou hotelový pokoj předního hudebníka, který oblažuje duše místních posluchačů, třebaže to jsou jen málo významné odnože daleko horších činů, které provozuje česká administrativa, např. angažovaností ve válkách, o jejichž legalitě dnes pochybuje většina lidí, a zítra zřejmě úplně všichni.

Jak žít v tomto hnusném (a současně tak krásném) světě a nezbláznit se z nečinnosti? Ale vy sami určitě víte, co snad má smysl, jak se zachovat v příštích volbách, proč vypnout pitomý televizní kanál, co si přečíst, anebo jak prožít jinak krásné dny v končícím jaru....