Místopředseda Konfederace politických vězňů Ing. František Šedivý byl v pondělí na Primě hostem pořadu Barbory Tachecí.
Známá novinářka a diváci Primy měli jedinečnou příležitost dovědět se, proč milióny členů KSČ „mohly, ale nechtěly“ poznat pravdu o sovětském „komunismu“, a podporovaly „zločinný“ režim. (Host Faktů BT to měl „snadné“: pocházel z rodiny legionáře, který na vlastní kůži poznal podstatu bolševismu.) Podle F.Š. čeští komunisté podlehli kouzlu Rudé armády, která osvobodila převážnou část naší republiky. Jenže nepoznali odvrácenou tvář komunistů, zejména gulagy, a nemohli se tudíž připravovat na den X jako host pořadu, který byl posléze uvržen na 14 let do vězení.
Na pozadí lidské tragédie – jinak nelze označit dlouholeté žalářování politického odpůrce – však Barbora Tachecí rozvíjela poťouchlé a servilní téma: Proč se po listopadu 1989 do popředí našeho politického života dostali znovu bývalí členové komunistické strany, a nikoli lidé jako František Šedivý? A doslova vyždímala z hosta odpověď na otázku, kdo zejména nepatří do současné politiky, jestliže se v životě zapletl s KSČ? Odpověď zněla: Jiří Dienstbier.
Čekal jsem jiná jména. Určitě si vybavíte celou řadu ex-komunistů, kteří nemuseli jako ex-žurnalista J.D. poznat"slasti" disentu, být žalářování jako J.D. v letech 1979-82, přímo z KSČ přešli do pravicových stran a do nejvyšších vládních pozic. Rychle se proměnili na zakladatele a podporovatele nedávno založeného Ústavu pro studium totalitních režimů, a tak mají podle F.Š. právo na veřejné působení. Ne však Jiří Dienstbier. Současný předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost nemá podporu místopředsedy KPV. A přitom se oba musí potkávat při nejrůznějších příležitostech, neboť současná pravicová koalice doslova žije z antikomunismu a tudíž František Šedivý spolu s předsedkyní KPV Naděždou Kavalírovou dostávají značný prostor, i pro ovlivnění veřejného mínění, pro svoji politickou antikomunistickou propagandu. Ostatně, důkazem toho bylo i pozvání do programu televize Prima. Jak mohou fungovat normální mezilidské vztahy mezi legálními představiteli země a na druhé straně tu přežívajícím společenstvím lidí, pro něž je rozhodující a hlavní tendencí posuzování minulosti z pohledu p o u z e jejich revoltující minority, opírající se o „legionářskou“ zkušenost, tvořící ideologický fundament vládní administrativy?
(Jenže i samotní členové KPV nemají lehký život. Známý přerovský disident Vladimír Hučín o vedení KPV říká, že jsou to „osoby mrzkých charakterů....neškodní kladeči věnců a pronašeči zdvořilostních projevů“. A v jeho rodném městě, jakoby naschvál, byl pravicovými politiky dosazen do funkce primátora bývalý tajemník Socialistického svazu mládeže.)
Je nešťastným národním rysem Čechů sebemrskačství, neschopnost odpouštět, nenávist až za hrob, nedostatek potřebného vyrovnání se s minulostí a poznání národních priorit. (Představte si, jak by se vyrovnávali s následky války v sousedním Německu s torničkou zmíněné psychologie. Vždyť tamní společnost rovněž po léta žila většinově zcela oddána fuhrerovi.) Mezi ně určitě nepatří současný antikomunismus, zvláště když i členové KSČM hrají jen okrajovou roli v politickém životě. Je to však způsob jak utéci před naléhavými otázkami dneška. Zejména od redaktorů publicistických pořadů rozhlasu a televize bychom očekávali, že budou držet prst na "tepně" současných problémů, budou pomáhat lidem hledat odpovědi na zásadní otázky.
