Alfa-samec a beta-manipulace

V diplomacii jako nikde jinde platí „Komu to prospěje?“ A v případě kauzy Wikileaks je odpověď víc než zřetelná.

Proč nepodhodit médiím statisíce depeší z posledních 44 let tak, aby „výjimečně důležité dokumenty zůstaly utajené“, a zveřejněné vyvolaly smích...viz reakce italského premiéra Silvia Berlusconiho. Nebo jsou snad informace diplomatů o Putinovi, Merkelové, Sarkozym něčím mimořádně objevným? Nahý císař, teflonka a alfa-samec – k smíchu! Zato označení Ahmadínežáda za Hitlera je manipulace z jiné kategorie. Stejně tak i zpravodajská hra v komentování jakoby rozporu mezi Čínou a Severní Koreou.

Historik a politolog Timothy Gaston Ash prozradil důležitý pohled na kauzu, protože si „po přečtení první várky naopak vylepšil mínění o americkém ministerstvu zahraničí a ocenil zprávy amerických velvyslanců z evropských metropolí“. Není to jasné zdůvodnění, proč došlo „k úniku“ depeší?

Hozená dýmovnice přihlouplých komentářů a poznámek je bezesporu také výživnou potravou pro servilní svět médií, který se nemusí zabývat aktuálním katastrofickým stavem na bojišti v Afghánistánu. Nemusí se věnovat stále ještě neskončené ekonomické krizi, která je pro hlavního hráče víc než zdrcující.

Podle informací vychází z kauzy „velmi dobře Izrael“. Jak hodnotit „prozrazenou“ zprávu o požadavcích saudského krále na zásah proti Iránu? Jak účinněji zpravodajsky zasáhnout do jinak složitě se vyvíjejících vztahů arabských zemí než tímto „prozrazením“?

Nekonečná množina prozrazených depeší navíc umožňuje zveřejnit jen ty, které se dají využít a zneužít. Kdo ostatně rozhodne, z kterého košíku bude vytažena ta zrovna důležitá či atraktivní depeše? Žádné obtíže typu „krev, pot a slzy“ našich dnů nemusí být propírány, jestliže je k dispozici čtvrt miliónu rádoby prozrazených depeší. Co víc si mocní tohoto světa mohli přát, než odvést pozornost?