A co vy na to, pane prezidente?

Členské země NATO (a tudíž i Česká republika) zahájily válečné akce vůči Libyi. Považuji válku za významnou událost, kterou by měl  komentovat především  prezident republiky Václav Klaus.

Média poskytují naší politické reprezentaci dostatek prostoru – viz celodenní reportáž ze stranického sjezdu – a mlčení hlavy státu rovněž vypovídá o „skutkové podstatě“ naší spojenecké angažovanosti.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v televizi (OVM) prohlásil, že nezná ty, kterým bychom měli vojensky pomáhat k získání moci. Ministr přitom nespojuje válku s potřebou odstranit „tyrana“. Nestačí mi ani vyjádření z generálního štábu armády, že naše vojenské možnosti nás vyčleňují z řad válčicích zemí a můžeme slíbit pouze účast protichemické jednotky.

Za nepřijatelné považuji, že válečné operace zahajuje podivuhodné uskupení válečných lodí USA ve Středozemním moři, politici Francie, Británie a Itálie (bývalé koloniální státy), a zcela chaotická podpora z dalších evropských zemí. Určitě stojí za povšimnutí, že letadla francouzského prezidenta dokázala několik hodin po odhlasování rezoluce v OSN započít válečné akce. Že řízené střely z amerických křižníků vyletěly na libyjské cíle, třebaže šéf Libye vyhlásil krátce předtím stav příměří. Takto si představujeme ochranu základních lidských práv? Jak řízené střely a noční bombardování zaručí civilnímu obyvatelstvu, že střely a bomby dopadají kvůli jejich bezpečí?

Jaký význam má ohlašovaná podpora od zemí s arabským obyvatelstvem, jestliže se máme spojovat v boji proti „tyranovi“ s emíry a šejky, a dalšími feudály ze zemí Spojených arabských emirátů, a zřejmě i „nejdemokratičtější“ země tohoto regionu – Saudskou Arábií? Bude snad variantou jednoho plukovníka politický systém založený na feudálních základech? Ještě že se dnešního dobrodružství nedožili klasici české demokracie – Borovský, Masaryk, Čapek aj. I proto očekávám zásadní projev prezidenta republiky k zahájení válečných operací zeměmi NATO.

(Psáno pro Britské listy)