Pakliže právo káže neposkvrněnost někdejších poslanců ODS, nezbývá, než to respektovat. Proč ale právo může tolik protichůdných podob, to už je maličko na pováženou
‚Rebelujícím‘ poslancům ODS – triu Šnajdr, Tluchoř, Fuksa – podle verdiktu přináleží odškodnění a omluva. Co na plat, nezávislý soud rozhodl. Přiznám se, že když jsem slyšel v rádiu v létě 2013 zprávu o rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo mi malinko na blití. Sdělovatel ze soudního tribunálu chaoticky pletl páté přes deváté, ale ortel byl vynesen, poslancové jsou čistí, jak lilium. Rozsah a rozklad poslanecké imunity je podle nejvyšších soudců daleko benevolentnější, než si žalobci mysleli. Jejich chyba, napřed si měli asi s patřičnými orgány vyjasnit právnické klikyháky, pak teprve s velkou pompou začít něco řešit.
Bohužel je to ale těžký direkt pro ty, co by snad věřili, že poslanci jsou zástupci lidu, a tudíž se na ně vztahují stejná pravidla pro život. Jak se zdá, spravedlivou politickou soutěží jde obhájit, i kdyby poslanec zaneřádil veřejnou latrínu nebo se popral v hospodě. A to je hodně smutné, ačkoliv přicházející politická garnitura má vždy plná ústa keců o omezení poslanecké imunity. Člověk míní a Poslanecká sněmovna mění?!
Odškodné, přisouzené rebelům, zase není tak závratné. Jde spíš o princip věci. Politickou správu země si platím ze svých daní, tím pádem poslanci, ať jsou příslušníci jakékoliv partaje, jsou mými zaměstnanci. Nevím, proč by můj PODŘÍZENÝ měl mít větší práva a nároky, než já? Když se rozhodnu odejít ze zaměstnání, potažmo vzdát se poslaneckého mandátu, bude bývalý zaměstnavatel řešit, čím se začnu živit dál? I místo v dozorčí radě, ačkoliv není ani zdaleka tak honorované, jako poslanecký úřad, je víc, než práce za minimální mzdu. A navíc nemateriálním ziskem, který lze kdykoliv v matérii proměnit, je i zachování vlivu a atraktivity pro ty, kteří chtějí vliv využít.
Stát proplatí rebelům jejich ÚJMU bez oka mrku, s omluvou přispěchal neprodleně. Je to tak trochu vyděračské. Erár spoléhá na to, že v lidech je pořád jakýs takýs cit a v případě podpory nákladné léčby nebo problematicky financovatelných projektů se vždycky nějak semknou a něčím přispějí. Každá SBÍRKA VÍČEK od PETlahví je však zároveň jakýmsi referendem o tom, jak lidé konkrétní problém vnímají. Těžko říct, kolik by se víček sesbíralo na vyplacení odškodného pro rebely…!
