Příčina neustálé celonárodní naštvanosti

Jsme oběti systému, doby nebo politiků? Nastavených pravidel, konspiračních spolků a skrytých nepřátel či dokonce, na naší planetě operujících ufonů a kdoví čeho všeho? Ne. Příčina je ta, že se permanentně necháváme štvát zvenčí!

NE. Častokrát si neuvědomujeme naši spoluzodpovědnost za vlastní nálady a život. Když jsme ochotni nechat si každý den nalívat do hlavy kapky jedovatých slov a obrázků zvaných zprávy, pod záminkou, že chceme být informování o společenském dění, pak ti před televizorem jsme my - vina je padesát na padesát. Oni vyrábí, no slušně řečeno, blafy, my je konzumujeme. "Pozitiva a sociální jistoty" bychom tam marně hledali, zato nepotrestaného zla, křivd, průšvihů a polopravd, které se různě kroutí podle momentálního zadání, většinu. Pravidelné pojídání pak má za následek častou žaludeční nevolnost.

Ačkoliv je to hodně nepopulární názor, tak jsme sami odpovědní za svůj život, nálady, pocity a chyby. Jestliže přistoupíme na hru jiných lidí a necháme si pořád očkovat nespokojenost se vším okolo, pak nejsme jen oběti a pozorovatelé, ale spoluautoři problémů. 

Ano, je mi jasné: život je někdy složitý a my si ho vzájemně dokážeme pěkně zkomplikovat. Jestliže, například, přijmeme hru ostatních na to, že ceny všeho jdou hrozivě nahoru, zatímco mzdy a pracovní podmínky naopak dolů, pak se nemůžeme divit, kam to vede. Dřina a stres za málo peněz je dost běžná praxe, střídání pracovníků rovněž, ale pokud se najdou lidi, kteří jsou ochotni do toho jít, pak se nic nezlepší. Pochopitelně ti, kteří o práci přišli mají strach, že už žádnou nenajdou a chytají se skoro každé příležitosti, čeho spousta firem bohatě využívá. Je to těžké. Když jdeme do důsledku, nemusíme takové podmínky přijímat (a padat do stále větší dluhové pasti)  zase je to jen a jen naše rozhodnutí, za které neseme důsledky. Třeba v podobě nespokojenosti a zklamání, jaké se odráží i v soukromí. A pak si pustíme TV, kde se dozvíme jak se beztrestně ztrácí nebo utrácí (a sypou do vlivných kapes) miliony. Co to asi udělá s psychikou? Bezmoc, naštvanost, rezignace?

Co s tím? Otevřít oči a začít u sebe, ve své rodině a okolí. Nenechat se deptat a hledat alespoň malá "pozitiva a sociální jistoty" tam kde žijeme. Hodí se každá kapička protijedu a uvidíte, jak se vám to rychle vrátí. Nejde o to čekat až se něco změní zvenčí odněkud "z vrchu, společnosti, politiků", protože to bychom se nemuseli dočkat. Změnu musíme udělat sami, změnit naladění a přestat přenášet blbou náladu na všechny okolo.

Protože oni ti pěšáci okolo nás hrají ve stejné hře a mají podobné problémy. Je jen na nás, co s tím uděláme. Nejsme tak bezmocné figurky, jak to někdy vypadá a jak se nám často snaží "kdosi" namluvit.