Film Tancuj Matyldo a realita života

Připadají vám historky a scény ve filmu trochu přehnané nebo hůř uvěřitelné? Kdo měl doma takto nemocného člověka ví, že tohle může být, bohužel, jen slabý odvar reality.

Jednou v noci našla policie na hlavním nádraží starou paní v županu a papučích. Jak se tam dostala? Šla na druhém konci města na záchod a omylem vyšla ven. Došla spoustu kilometrů až na to nádraží a ani ji to nepřipadalo divné.

Zapomenutý pes u obchodu? Nakoupení stejného zboží pořád dokola v množství pro celou armádu (vejce, máslo, kvasnice...)? Navíc schované před vetřelci na divných místech? Hrnec vyvařený do černa? Varná konvice postavená na plynový hořák?

Situace neškodné, ale i velmi nebezpečné. Váš blízký odejde ráno na nákup. Odpoledne ho přiveze policie, protože se ztratil a nedokázal se vrátit domů. V horší verzi se vrátí sanitkou po ošetření nějakého zranění v nemocnici.

Matylda předala byt jakési paní? Pokud žije člověk s počínající demencí sám nebo ve zranitelném páru (a nejsou nesvéprávní) je stále spousta situací k řešení: zazvoní hodná paní a chce vidět smlouvy s operátorem, na plyn, elektřinu a třeba i to bydlení. Přece té hodné paní nemůže odmítnout, že? A chtěla podepsat nějaký papír. Někdo volal, už neví co a komu odsouhlasil. Operátor nebere ovšem na hodnou paní ohled a napaří dotyčnému tučnou pokutu. Spousta zábavy pro příbuzenstvo. Domluva nefunguje, protože zazvonila...

Situace se záchodem. Z nějakého mě neznámého důvodu je vztah mnoha nemocných s tělesnými exkrementy zvláštní až hravý. Pro někoho nechutné téma, ale bohužel realita, se kterou je potřeba se poprat. Znečištěný záchod, zdi, postel, oblečení musí pečující řešit ať se mu to líbí nebo ne. Hygiena je kapitola sama pro sebe...

Pro pečujícího je těžké zachovat si fyzické i psychické zdraví, protože je neustále vystaven spoustě bláznivých, nepředvídatelných nebo i nebezpečných situací, na které nemůže být nikdy úplně připravený. Nemocný vypráví věci, které nejsou pravda. Ne proto, že lže, ale má svoji zkreslenou realitu a příbuzní mají co vysvětlovat. Lékařům, sociální pracovnici, různým institucím. Zdravý rozum tady nefunguje. Zato změna osobnosti často ano. Pak je dobré dodržovat pravidla: hlídat si ústupovou cestu a nikdy se neotáčet zády! Včera vás vítal s otevřenou náručí, zatímco dnes vás možná bude chtít něčím praštit.

Je šílené, když v té pokročilé fázi člověk třeba neví kde je, proč tam je, kdo jsou ti lidi, co tam za ním chodí, co chtějí? Vidí své mrtvé příbuzné a plete si ty živé.

O skutečných Matyldách by se daly napsat romány. Viděno s odstupem jsou některé situace plné hořkého, černého humoru, ale v tu chvíli na zbláznění. Rodenův syn byl na tom ještě psychicky celkem dobře.

Znám to ze své osobní zkušenosti a plně chápu lidi, kteří na pokraji vlastního zhroucení předají péči o svého příbuzného do rukou odborného zařízení.