Pobavila mě snaha novely zákoníku práce o vystrnadění stresu z práce

Jsou věci, které lze těžko nařídit, definovat v konkrétním případě a hodnotit porušování. Novela zákoníku práce má zaměstnavatelům uložit povinnost předcházet stresu na pracovišti. Jak daleko bývá od teorie     k praxi, víme všichni. 

Změna v chování zaměstnavatelů k zaměstnancům a způsobu práce nemůže přijít nějakým nařízením zvenčí, ta musí přijít zevnitř. Vedení (některých) firem si nejdřív musí uvědomit, že spokojený zaměstnanec odvede více a kvalitnější práci než ten, který tam chodí jen pro výplatu (a ještě třeba mizernou) a každý den s odporem. A takových lidí opravdu není málo.

Zaměstnavatelé mají velmi jednoduchou možnost, jak předejít postihu pro porušení této povinnosti. Už teď se u některých firem podepisuje tolik papírů, že by se smlouva se vším všudy dala pomalu vydat knižně. Tak jen přibude další papír, chránící firmu proti možným problémům. Kde začíná stres a co je jen běžné plnění povinností, kde začíná a končí "normální" kontrola, "upozorňování" na různé záležitosti, kde končí komunikace a začíná šikana atd.? 

Stres je velmi relativní pojem i když by ho jistě teoreticky psychologové dokázaly vydefinovat. Ale jsme individuální lidské bytosti, se svojí hranicí, kdy už nemůžeme nebo máme toho, co se v práci děje plné zuby. Ano, máme možnost odejít dřív než se stres projeví na našem zdraví a onemocníme nebo zkolabujeme. Zažila jsem několikrát i jedince, kteří dokázali říct dost a odejít ze dne na den!

Kdyby se firmy přestaly zabývat jen snahou o nekonečný růst a začaly se zamýšlet i nad lidským faktorem, nakonec by se to odrazilo ve všech oblastech jejich činnosti. Doba i pracovní trh a priority zaměstnanců (nejen finanční) se přece jen změnily. Proč mají pořád dokola stejné firmy nedostatek lidí? Malá nápověda: jen leností pracovníků (jak je oblíbený argument) to opravdu není. Podmínky a špatná pověst se šíří v ústním podání úplně stejně jako každé jiné "drby".