Kde je chyba při dokola opakovaných inzerátech stejných firem na stejné pracovní pozice?

Několik let sleduji místní trh práce a mám velké zkušenosti s výběrovými řízeními i nabídkami různých firem z oblasti administrativy, služeb a dalších oborů. Nároky zaměstnavatelů jsou velké, nabídky více či méně průhledné.

Co mě vždycky fascinuje a co je mi opravdu nepochopitelné, kolik firem má za velmi krátkou dobu, třeba jen dvou, tří měsíců znovu inzeráty na totéž místo. Kde je chyba? V zaměstnancích nebo firmách? Opravdu jsou zájemci o práci líní a neschopní, jak se někde říká, nebo je zakopaný pes spíše v záhadné politice firem? Opravdu vytvářejí zaměstnavatelé dobré pracovní podmínky, přijatelnou pracovní atmosféru (v neustávajícím stresu a tlaku na skoro nesplnitelné výkony je práce pochopitelně mnohem méně efektivní) a jsou ochotni za práci zaplatit?

Myslím, že se v tomto směru objevila velká únava. Na výběrová řízení už nechodí tolik lidí jako kdysi, před několika lety a navíc pověst některých firem je hodně katastrofická. Zaměstnanci nejsou žádné stroje, ale lidské bytosti a pokud jsou v práci nespokojení či dokonce šikanovaní a bez toho, aby špatně pracovali nebo byli líní pracovat, vyhozeni, si rozhodně nenechají pro sebe a svěří se určitě svým známým. Taky rodina vidí, kolik peněz měsíčně od zaměstnavatele chodí na účet. Takže přes to, že se u některých firem o platu nesmí mluvit, tak je to věc známá a velmi smutná. Veřejně se o těchto částkách nemluví i když by se mělo! Jsou věci, ve kterých se pomalu začínáme přibližovat spíš asijskému pracovnímu trhu než našim vzorům západního směru. 

Na pohovorech to vždycky vypadá všechno ohromně růžově: úžasný zaměstnavatel a pracovití, nadšení zájemci o práci. V praxi pak je vidět spíš opak: věčně nespokojení zaměstnavatelé a nespokojení zaměstnanci. Platí se ohromně drahé kurzy pro pozitivní pracovní atmosféru, existuje práce s lidskými zdroji, speciální koučové a trenéři. Přesto tohle všechno nějak nefunguje. 

Jaké je řešení? Byla by opravdu velká potřeba změny pro obě strany. Před lety byl velký trend vytvářet takové pracovní prostředí, aby lidé chodili do práce rádi, podle vzoru zahraničních firem. Ale pozvolna, možná díky přebytku volných pracovních sil, se začala situace měnit víc směrem k represi. Jenže už dávno neplatí, že za dveřmi čeká fronta stovek nedočkavých dokonalých pracantů na ta senzační místa v báječných firmách. To by totiž nemohlo docházet k takovému pravidelnému opakování hledání stále nových lidí na tytéž pozice.. Protože spokojený zaměstnanec neopouští spokojeného zaměstnavatele. A v tom je přece nejlepší cesta k dobrým výsledkům! Udřený pracant s platem, za který zaplatí sotva nájem a jen pár dalších drobných nákladů nebo lidi na pracáku a sociálních dávkách, určitě nejsou žádnou peckou v rozvoji ekonomického růstu, jedině tak bonusem pro společnosti poskytující půjčky. 

Kde je tedy ten zakopaný pes na dnešním trhu práce?