Je šestihodinový pracovní den produktivnější než osmihodinový?

Jestliže je podle průzkumů předpoklad, že velká většina naší populace chodí do práce, která ji nebaví, jen kvůli nutnosti se uživit, tedy pro peníze, pak určitě ne. Pokud je práce otravná, podmínky příšerné a plat mizerný, pak...

Pak se každý snaží pracovní dobu nějak překlepat a vyrazit domů, ať je těch hodin kolik chce. Proč to tak je?

Pochopitelně jsou firmy oblíbené a neoblíbené. K oblíbeným se hlásí nadšenci a pověsti o nich se šíří mezi potencionálními zájemci a píše se o nich v překvapených článcích v tisku. O neoblíbených kolují také informace, ale hodně odstrašující. Mnohé bohužel nelžou nebo jsou ještě mírné oproti skutečnosti.

Je zvláštní, kolik tu máme různých významných koučů, lektorů a mentorů a přesto někde práce s lidmi vypadá jako "Za krále Klacka". Stres, honění, strašení, kontrola, nemotivující platové ohodnocení, špatné pracovní podmínky - nic nejde zlepšit (možná není jen snaha). Lidi jsou mnohde něco jako živý pracovní stroj a nic víc. Nevyužívá se jejich skutečný potenciál, vlastně se ani nezkoumá, jestli a jaký mají. Hlavně ať "makají". Šok pro mě byla kdysi dávná zkušenost ve firmě, kde už v hned ráno (!) při vstupu jste potkaly naprosto naštvané, frustrované, utahané a demotivované bytosti, přičemž některé jste v práci viděli jen jeden, dva dny a už nikdy víc nepřišly. A nikomu to nepřišlo zvláštní, nikdo se nikoho neptal, co by se dalo zlepšit, co by k práci potřeboval, jak motivovat a přitáhnout k firmě ty spolehlivé a dobré pracovníky. Tak se přijmou další, no co...

Je to velká škoda. Myslím, že by výsledky mnoha firem byly jiné, lepší, kdyby začalo vedení přemýšlet jiným způsobem než nad vyrobenými kusy nebo prodanými výrobky. Protože TO nedělají jen stroje, ale lidský potenciál. Možná někteří vůbec netuší, jak by jim vlastní pracovníci dokázali vyřešit mnohé "neřešitelné" pracovní problémy, kdyby s nimi pořádně komunikovali (nejen rádoby anonymními dotazníky s názory, které jsou málokdy upřímné - jsou nedůvěryhodné a znám případ, kdy za ně byli pracovníci neanonymně postihováni) a snažili se jim pomoci, aby do práce chodili rádi (nebo alespoň raději). Dá se na tom zapracovat, když se chce. 

Jo a taky bych připomněla, že nejen nadšením živ je člověk. Potřebujeme se taky svou prací v klidu uživit. Pokud zkrácení pracovní doby znamená i zkrácení platu, pak nutnost hledání druhé práce vůbec nic neřeší...

Pokud člověk dělá činnost, která ho baví, pak intenzita přichází sama a čas je prožitý, nikoliv přežitý.