Co chybí v listině základních práv a svobod?

Právo na pravdivé informace. To, co se v tisku a televizi předvádí za komedie nebo spíš tragédie (?), zvláště u ožehavých nebo citlivých témat je trestuhodné. A člověk na to kouká a nechápe o co vlastně doopravdy jde.

Je hodně lidí, kteří jednoduše zpravodajství přestali sledovat. Není důvod. To podstatné se z něho stejně nedozví a přehršlí drbů, polopravd a neštěstí, si svůj život život, každý den, zaneřádit nepotřebují. Navíc se nejen zprávy, ale veškeré informace vždycky cestou nějak přefiltrují podle toho, kdo je interpretuje nebo podle toho, komu se to právě nejvíc hodí. 

Problém je, že nic není trestné. Můžete lhát až se bude všude kolem prášit a je to v pořádku. Manipulování s informacemi, mlžení a vybíraní takových, které odvádí pozornost k nepodstatnému je už považováno snad za normální. Ať už jde o politiku, zdraví, právní systém, finance, zákony a jejich dopad a další.

Samostatnou kapitolou je reklama, která si může dělat naprosto co chce. Kromě výrobků, které je snaha potlačovat - tzv.alternativní. Pomalu se nesmí na pytlík heřmánkového čaje napsat jaké má léčivé účinky, zatímco výrobci kde jakých "šitů" můžou dennodenně tvrdit veřejně a beztrestně o jídle, půjčkách, farmaceutických výrobcích - cokoliv, ať to je nebo není pravda.

Jestliže oficiální informace v tisku, na internetu a v televizi jsou vybírány a interpretovány podivným způsobem, pak to v pořádku rozhodně není. A ještě navíc se otvírá široké pole všem možným, někdy až extrémním nebo bizardním, konspiračním teoriím a podprahovým "zaručeným" informacím, ze kterých mnohdy běhá mráz po zádech a nakonec plní tu stejnou roli jako ty oficiální: šíření strachu a nedůvěry. Co bude dál? Kam tohle všechno, co se kolem děje, vlastně povede? Kde je pravda a co je doopravdy za těmi všemi pokřivenými zprávami? 

Mělo by být právo na pravdivé informace jedním z těch základních?