Poznámky k revitalizace uhelných regionů

Severočeské i severomoravské uhelné regiony čeká transformace. Budou se tam stavět malé jaderné elektrárny a nebo se vydají cestou jinou cestou?

V České republice je několik regionů, kde pomalu končí těžba uhlí a kam bude potřeba opět přivést život. Život průmyslový, ekonomicky a sociální. Revitalizovat znamená, vrátit do míst novou práci, která nebude devastující pro lidi, vrátit krajině prosperitu a opravit narušenou přírodu. Je důležité mít stále na mysli rovnováhu, která bere v potaz každou živou i neživou entitu, tak jako činí příroda, když její přirozenou existencí je stabilita jako optimální způsob bytí.

Viděl jsem plány revitalizace karvinské oblasti a byl jsem skeptický. Revitalizace byla navržena z velké části z hlediska rekreace a turistiky. Právě zde jsem shledal největší nedostatek: revitalizace musí respektovat sociální, ekonomickou a ekologickou udržitelnost. Tyto podmínky nelze dodržet výstavbou zábavního průmyslu, touto cestou nelze navrátit někdejší průmyslovou krajinu do smysluplného stavu. Nemůžeme někdejší průmyslové krajině navrátit smysl budováním zábavních parků, neboť když nikdo nebude vydělávat peníze tak také nikdo nebude do těch parků chodit a takový záměr je předem odsouzen k zániku.

Realizované rekultivace a další připravované revitalizační projekty v Karvinsku směřují k tvorbě nové kulturní krajiny, rekreačně využitelné, s dopadem na celkové zlepšení životního prostředí.

Zatímní plány jsou na první pohled sice líbivé, ale budeme-li je zkoumat hlouběji, zjistíme, že jejich přitažlivost je jenom kosmetická. Publikované plány jsou hodně založeny na podnicích volného času. Služby se dnes považují za výnosnou oblast a plány předpokládají, že tak bude i do budoucna, a že přinesou trvalé zaměstnání a prosperitu obyvatelům těchto míst.

Současná situace ale není taková jako před počátkem tisíciletí; patrně nás nečeká žádný velký ekonomický rozvoj, a to z několika důvodů. Jedním z nich je klimatická změna, která zasahuje do všech oblastí každodenního života jako výroby potravin, bydlení i zdraví obyvatelstva. Dalším důvodem bude evropská hospodářská recese, která má díky vysokým cenám energie za následek přesun výrobních jednotek do oblastí s dočasně levnější energií. Tyto skutečnosti budou generovat nižší zaměstnanost a nižší výdělky a vyšší náklady, tedy nikoliv situace, které by napomáhaly rozvoji lokálního či mezinárodního turismu či hraní golfu.

Revitalizace post uhelných oblastí by měla být založena na resilience. Měla by převládat taková výroba, kterou nelze přesunout jinam, především je třeba se soustředit se komodity lokální spotřeby. Mezi těmi je třeba uvést energetickou sanaci domů, výstavbu obnovitelné energetiky a lokální zemědělství. To by mohlo být realizováno také výstavbou skleníků na vhodných střechách panelové zástavby. Takové projekty již existují v USA a v Německu . Podstatnou součástí resilience regionu by se ale měla stát výroba a akumulace energie.

Při uvažování o revitalizaci je nutno vycházet z historického kontextu daného místa. Jednalo se o průmyslové místo, o místo, kde se vyráběla elektřina a teplo. Současně se ale jedná o místo s energetickou infrastrukturou a na tu bychom měli navázat. V revitalizovaných oblastech nelze v brzké budoucnosti pálit žádnou fosilní energii.

Jednou z možností je přestavba stávající tepelné elektrárny na akumulační, v jejímž tepelném zásobníku by se v budoucnu uskladňovala přebytečná obnovitelná energie a ve chvílích zvýšené spotřeby by se z této energie Carnotovým cyklem vyráběla elektřina a odpadní teplo pro vytápění objektů. Zachováno by mohlo být i spalovací zařízení, kde by se v počátečních fázích energetické transformace při akutním nedostatku energie mohla spalovat odpadní dřevěná štěpka. Podobně se již dnes spaluje tento materiál ve směsi s uhlím v procesu spoluspalování (cofiring).

S ohledem na intermitenci obnovitelné energie poroste v buducnosti potřeba akumulace energie. Již dnes jsou v sousedním Německu chvíle, kdy je cena elektrické energie nízká a v některých chvílích je záporná. S další instalací OZE bude takových období přibývat a s tím také poroste potřeba akumulace. Ceny pak ovšem nebudou záporné, ale zůstanou nízké.

Možnost dalšího života tepelných elektráren zkoumá německá výzkumná skupina v rámci DLR, která navrhuje akumulovat energii do roztavené soli, podobně jako je praxí u solárně termických elektráren. K výrobě elektřiny z vysoko potenciálního tepla lze použít stávající technologie tepelné elektrárny. Není potřeba měnit turbínu, ani infrastrukturu elektrárny a pomocné provozy. Současně zůstanou zachována pracovní místa. Akumulační elektrárny jsou schopny absorbovat kolísání elektřiny z proměnlivých obnovitelných zdrojů energie. Akumulační kapacita takové energetické jednotky závisí na množství akumulačního materiálu a na teplotě.

Další možností je přeměna přebytečné elektrické energie na vysokopotenciální teplo. To je možno uskladnit do inertních materiálů, grafitu nebo křemíku, které je možno beze změny ohřát na více než tisíc stupňů. Vysokoteplotní akumulace energie do křemíku je již připravena k průmyslové aplikaci. Ve stádiu výzkumu je přímá přeměna infračervené radiace na elektřinu s vysokou účinností.

Jinou cestou je přeměna elektrárny na veliký elektrochemický akumulátor. Zde mám na mysli především nové technologie, příkladně železo vzdušné (v USA se již staví produkční závod) nebo holandské solné baterie. V Německu se rovněž uvažuje nad přeměnou těžebních jam na přečerpávací elektrárny sice s menším hydraulickým spádem, ale velkým objemem.

Neenergetické využití bývalých uhelných regionů může spočívat na pěstování rostlin pro technické použití na výsypkách dolů. Výhodné je konopí, jež lze použít pro výrobu papíru nebo stavebních materiálů. Konopí představuje rostlinu, která je schopná vyčistit půdu od těžkých kovů a mohl by na sebe navázat průmyslovou výrobu, která by pomohla revitalizovat poškozenou krajinu i přinést trvalou práci do regionů, kde je jí nedostatek.

Česká energetická koncepce předpokládá na místech někdejších velkých tepelných elektráren výstavbu malých modulárních reaktorů. O jejich problémech, především cenových bylo napsáno mnohé.