Zelená politika proti zelenější planetě?

Zvýšené koncentrace oxidu uhličitého (CO2) jsou dnes považovány za všeobecně negativní, ale  zároveň se podílejí na zvýšeném zelenání zemského povrchu ("global greening"). Je zelenání planety dobře nebo špatně?

Zvýšené množství oxidu uhličitého (CO2) má jistý radiační účinek projevující se mírným zvyšováním teploty (přičemž oteplování je v numerickým modelech vývoje klimatu většinou trochu přehnané), ale nezanedbatelně způsobuje i zelenání planety, což se ale ve sdělovacích prostředcích příliš nezdůrazňuje.

Před několika dny proběhla některými médi (např. zde) zpráva, že na Sahaře, tedy spíše na jejích okrajích, je více stromů než se čekalo. Zajímavější však je, že obecně se zemský povrch v dlouhodobém měřítku více zelená, přičemž jedním z hlavních činitelů přibývající zeleně je dnes univerzální symbol ekologického zla a nejskloňovanější „znečištěnina“, plyn, který sami vydýcháváme a který si přidáváme dobrovolně do mnoha nápojů: Oxid uhličitý neboli CO2.

Není to žádná lživá propaganda pravicových živlů proradně podrývajících nerozbornou jednotu pokrokových sil bojujících nezištně za záchranu planety (/sarc), zprávu o zelenání planety („global greening“) vlivem zvýšených koncentrací oxidu uhličitého přinesla už před několika lety americká NASA (zde). Oxid uhličitý, tento údajný univerzální přispěvatel k téměř všem negativním extrémům počasí, je totiž pro rostliny spolu se slunečním zářením základem fotosyntézy, jak ví určitě každý, kdo se o přírodu a rostliny zajímá nebo nezapomněl středoškolské znalosti. Zelenání (hlavně) suchých oblastí dokládá i studie australské agentury pro vědu CSIRO s názvem „Pouště se zelenají vlivem rostoucích koncentrací CO2“. Zde upřesňuji, že to neznamená, že by se třeba Sahara přeměňovala v zelenou džungli, ale že v (polo)pouštních oblastech, např. v Sahelu, je rostlinné hmoty více. Různé rostliny reagují na zvýšené koncentrace CO2 různě podle typu (C3, C4, CAM), ale celkově jim to podle všeho neškodí, tady pokud nepovažujeme každou epizodu sucha (jako např. tuto) automaticky za důsledek antropogenních emisí CO2.

I mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) zelenání planety (spíše hlavně Sahary) opatrně připouští, ovšem je to pouze zmíněno jako modelový výsledek simulace zvýšených koncentrací CO2 (AR5, str 1118). Výše uvedené poznatky o vlivu CO2 na ozelenění Země nemohly být do této zprávy IPCC zařazeny z důvodu jejich publikace po uzávěrce, nebylo to tedy úmyslné opominutí.

Zdálo by se tedy, že zelenání zemského povrchu vlivem CO2 by mělo být přijímané jako pozitivní, ale není tomu tak vždy. V deníku New York Times vyšel článek „Zelenání planety zní dobře. Z dlouhodobého hlediska je to hrozné [doslovně "terrible]“. Cituje práci dr. Elliota Campbella a jeho kolegů, kde je dokladováno, že rostliny nyní přetvářejí až o 31 % více CO2 do organické hmoty než v době před průmyslovou revolucí. Cituji z článku v New York Times: „Popírači klimatické změny [sic!] ihned využili výzkum pana Campbella jako důkaz toho, že zvýšené koncentrace CO2 jsou pro Zemi prospěšné“. Autor článku v New York Times se sešel s dr. Campbellem a dal dohromady čtyři důvody, proč není důvod zelenání planety oslavovat. Do volnější citace zmíněného článku jsou kurzivou vloženy komentáře autora blogu.

Prvním důvodem je to, že sice dostáváme z jednoho hektaru výrazně vyšší výnos než v minulosti, ale CO2 za to může jen z menší části.

Komentář autora: Pokud může CO2 byť jen za malou část zvýšení hektarového výnosu, asi to můžeme nazvat pozitivním vlivem, aniž bychom museli být nálepkování jako popírači.

Druhým důvodem je to, několik studií ukázalo, že více CO2 vede k tomu, že v rostlinách je méně živin, přičemž se spekuluje o určité roli mikrobů. Když budeme jíst více rostlin s méně živinami, ovlivní to lidské zdraví.

Komentář autora: Množství a kvalitu stravy můžeme upravit a spoustu živin dodat třeba pestrostí stravy. Pokud by tzv. hnojení oxidem uhličitým mělo významně negativní dopady na výživnost rostlin, asi by se nepřidával do skleníků (byť se tam mj. přidává také proto, neboť ve sklenících bez dostatečného větrání koncentrace CO2 klesá, což má negativní vliv na růst rostlin). Další protiargument: Genetické inženýrství, mimochodem další univerzální „satan“ v pojetí tzv. zelené politiky či zeleného aktivismu, bylo schopno vytvořit zlatou rýži, která dodává tak potřebný vitamín A. A určitě bychom si jako lidstvo poradili, kdyby rostliny vykazovaly údajný úbytek živin, ale potřebujeme k tomu svobodné bádání bez ideologických omezení.

Dalším důvodem, proč je zelenání planety údajně špatné, je to, že intenzivnější fotosyntéza spotřebuje pouze čtvrtinu antropogenních emisí CO2.

Komentář autora: To ovšem není argument proti zelenání planety jako pozitivnímu signálu, ale pouze podpora současného paradigmatu (nebo dogmatu?) o univerzálních negativních dopadech zvýšených koncentrací CO2.

Posledním argumentem ve prospěch názoru o škodlivosti zelenání planety je předpověď, že toto zelenání nebude věčné. Dr. Cambell přitom přiznává, spoustu věcí nevíme, např. nevíme, jak dlouho toto zelenání potrvá.

Komentář autora: Je možné, že se zelenání zemského povrchu zastaví, ovšem je to na úrovni spekulace, zvláště při přiznání, že toho moc nevíme. Rostliny podle tohoto zdroje  přestávají významně zvyšovat svoji produkci při koncentracích CO2 až kolem 1000-1200 ppm (nyní máme cca 400 ppm), což je v horizontu stovek let málo pravděpodobné.

Subjektivní komentáře a protiargumenty autora tohoto blogu nemusí každý čtenář přijmout. Ovšem trochu zastřeným sdělením onoho článku v New York Times je i přiznání, že zelenání planety vlivem CO2 probíhá, i když je to autorem citovaného článku a zpovídaným odborníkem považováno za obecně špatný signál. Pakliže se vlivem zvýšených koncentrací oxidu uhličitého naše planeta více zelená, proč se boj proti CO2 (v Německu provázený odstavováním jaderných elektráren, což je další paradox) spojuje se zelenou politikou, přičemž bývá často i jejím pilířem?