Opět nás straší klimatickou změnou

Ve sdělovacích prostředcích se ve zvýšené míře opět objevují katastrofické zprávy o tom, jak nastane klimatická apokalypsa, pokud průměrná teplota (odchylka od průměru) u zemského povrchu překročí 1,5 °C.

Zajímavé na to je, že ještě před cca deseti lety byl práh údajné klimatické katastrofy 2 °C, ale z nějakého důvodu se potichu přešlo k nižší hodnotě. Je vhodné si připomenout, že se jedná hlavně o politické rozhodnutí, protože pokud by mělo být čistě odborné, tak by asi nebylo tak hezky zaokrouhlené na půl stupně. Koneckonců, takových nepodložených alarmistických až hysterických předpovědí jsme viděli v minulých desetiletích obrovské množství. 

Představte si tu hrůzu, když najednou budou teploty vyšší v průměru o 0,5 °C oproti dnešku. Třeba jenom tím, že se rozrůstají města, nebo že nastane efekt El Nino. Zimy budou (možná) v průměru o půl stupně mírnější (což mnoho lidí vzhledem k zelené politice úmyslného zdražování elektřiny a tepla jenom přivítá), v létě bude odpoledne namísto 30 °C třeba 30,5 °C. A to je nám předkládáno jako katastrofa.

Samozřejmě, klimatičtí obchodníci se strachem (a Vašimi penězi, které z Vás chtějí vytáhnout) budou šermovat narůstajícími extrémy počasí, ale skutečnost je taková, že kromě vyšších teplot se v podstatě při oteplení o zhruba jeden stupeň za sto let s podnebím v oblastí extrémních jevů nic zásadního nestalo. Vlivem antropogenních emisí CO2 je naše planeta zelenější, klimatologové z IPCC kromě vyšších teplot vyhrabali v poslední zprávě pouze další dva povětrnostní jevy, u kterých našli aspoň slabý signál změny (intenzivnější srážky a výskyt sucha), ale nenápadně přiznávají, že jejich vlastní přesvědčení o to, že to způsobily emise skleníkových plynů, je dominantně nízké. U sucha, se kterým naši zelení politici před pár lety tak srdnatě bojovali, není na třech čtvrtinách zemského povrchu patrný ani směr vývoje, tedy zda se sucha zhoršují nebo zlepšují; třeba na grafe zde  je krásně vidět vývoj (či spíše “nevývoj” sucha v USA). To ale nebrání bezskrupulózním aktivistům a zeleným politikům, aby neustále nekřičeli fráze a hesla o tzv. klimatické krizi či nouzi a o tom, jak za téměř veškerá sucha, tornáda či povodně může činnost člověka. Tato jednostranná zelená mediální hysterie, prosazovaná i našimi veřejnoprávními sdělovacími prostředky, má hlavně pomoci politicky prosadit další opatření, která zdraží energetické komodity, zhorší celkovou mobilitu a hlavně posílí politický a ekonomický vliv lidí spojených s tzv. klimaticko-průmyslovým komplexem. 

Klimaticko průmyslový komplex je spojenectví zelených politiků, aktivistů, podnikatelů závislých na na neustálém přítoku dotačních prostředků z navyšovaných klimatických daní (tj. z emisních povolenek), a také mediální sféry (včetně veřejnoprávních médií!), která miluje strašení a dramata. Patří mezi ně také spekulanti s emisními povolenkami, ve kterých se točí stále více prostředků, na které se musíme povinně skládat všichni, co používáme energetické komodity, které mají většinou nezanedbatelný fosilní podíl. Klimaticko-průmyslový komplex se přitom snaží blokovat či aspoň znesnadňovat jakékoli skutečně efektivní řešení směřující k omezování fosilních paliv a emisí oxidu uhličitého, pokud to omezování považujeme za rozumné, protože by si sami zmenšovali přítok prostředků. Neustále šermuje tzv. obnovitelnými zdroji energie, tedy spíše občasnými zdroji energie (OZE), které ale žádné skutečně zásadní řešení emisí nepřinášejí, spíše jsou spojené s dalším vícenáklady na udržování záloh a stability elektroenergetické sítě. 

Porovnejme situaci dvou zemí, které mají přibližně stejné geografické podmínky, Francie a Německa. Francie si během během sedmdesátých a osmdesátých let minulého století (!) zajistila 70 % elektřiny z jádra, přičemž tento podíl celkem udržuje. Německo před dvaceti lety vsadilo na občasné zdroje (OZE) a na jaře tohoto roku s velkou slávou uzavřelo poslední jaderné elektrárny, přičemž svoji vizi vnucuje celé Evropě. A jaký je výsledek? Francie má podle tohoto zdroje  za poslední rok (od dubna 2022 do dubna 2023) měrné emise z elektroenergetiky 46 g/kWh, zatímco “zelené” Německo 394 g/kWh, čili nejméně osmkrát vyšší! To Německo, které nám mnozí zelení aktivisté  a politici dávají za vzor té správné “klimatické” transformace. Připomeňme, že zelené vlivové organizace typu Greenpeace či Hnutí Duha jsou dlouhá desetiletí zuřivými bojovníky právě proti jaderné energetice. 

Pokud tedy vezmeme v potaz vývoj energetiky v Německu, kde je zelené hnutí ze zemí Evropské unie asi nejsilnější, a ve Francii, kde aspoň zatím v této oblasti převládl zdravý rozum, je zřejmé, že bez všech těch zelených aktivit by bylo spalování fosilních paliv i emisí pravděpodobně méně. 

To mě vede k závěru, za daleko větší nebezpečí než nějaké překročení 1,5 °C považuji působení klimaticko-průmyslového komplexu, který si ve spojení se spřátelenými sdělovacími prostředky přivlastňuje stále více ekonomické a politické moci. A to na úkor většiny občanů, kterým ordinuje askezi a chudnutí, přičemž jim vnucuje bláhové přesvědčení, že to nějak znatelně ovlivní vývoj podnebí. I proto je ta velká varování o údajné klimatické apokalypse nutné brát s velkou rezervou, protože je to především propagandistický nástroj k ovládání veřejnosti. Zároveň je nutné připomenout, že zejména v Asii jsou sílící autokratické až diktátorské režimy, které pro demokratický svět představují daleko větší nebezpečí než nějaká klimatická změna. V Evropě bychom měli posilovat spíše naši ekonomickou a vojenskou sílu než bojovat se změnou podnebí, zvláště přes pokud je tento “boj” veden neefektivními až nesmyslnými opatřeními typu prosazování občasných zdrojů energie nebo zákazů aut se spalovacím motorem. Takto se jen oslabujeme, což v Číně i v Rusku jenom vítají.