Před pár týdny jsem se po obchodní schůzce se svým kamarádem zdržela ještě na pokec. Debatovali jsme o práci, plánech do budoucna, vztazích, a nakonec došlo i na téma nevěry.
„Pro mě je sex s různejma ženskejma koření života,“ vypadlo z kamaráda. Domů chodí za rodinou a nechce, aby děti cokoliv tušily. „Domácnost máme klidnou, děti jsou spokojený, ale bez tý vášně to prostě nejde. I moje ženská chodí za jinejma,“ vysvětloval.
„Pro nás to zatím asi není aktuální, jsme mladý, máme spoustu starostí o mimino, ani jeden nechodíme často do společnosti,“ začala jsem přemýšlet nahlas. Ale kamarád to nevzdával: „Prosím tě, i ten tvůj tě podvádí. A že nechodí do společnosti? Rychlej sex se dá stihnout i v práci o obědový pauze.“
Celá konverzace mi byla doposud příjemná, ale nařknutí mého partnera z něvery někým, kdo ho vůbec nezná, bylo moc i na mou liberální duši.
„Hele, uvidíme. Já chci věřit, že lidi jsou si spíš věrní, než nevěrní. Že na svým vztahu chtějí pracovat a pokud dostanou chuť na sexuální dobrodružství, vyrazí na něj spolu,“ prohlásila jsem, mezitím, co jsem si oblékala kabát a měla se k odchodu.
„No jo, ty už musíš jít za tim svym,“ přisadil si kamarád.
„Nemusím, ale chci, uvařil pro mě výbornou večeři. Tak zase příště!“ rozloučila jsem se bleskurychle, abych mohla konečně být sama a o tématu přemýšlet.
Po cestě domů jsem si pročítala různé statistiky, otevírala diskuze a zkoumala studie. Jak jsme na tom s nevěrou v České republice?
Podle průzkumu provedeného mezi Čechy, asi třetina vdaných žen a přibližně polovina ženatých mužů přiznává určitou formu nevěry.
Muži častěji uvádějí náhodné aféry, zatímco ženy svého současného milence většinou znaly už předtím.
Jak si situaci vysvětlit? Důvodů může být hned několik. Na začátek je třeba zmínit, že Češi jsou povětšinou ateisté, a tedy manželství pro ně není tak posvátné, jako pro jiné národy. To samotné může způsobit liberálnější přístup k otázkám sexu.
Když se podíváme na konkrétní důvody, napadá nás touha po dobrodružství, nedostatek lásky, pomsta partnerovi, ale i naprosto obyčejný důvod, jako je nízká frekvence sexu v partnerství.
Nevěra je tak komplexním tématem, že není vůbec snadné rozluštit, proč osoba A partnera podvede, zatímco osoba B ne, ač na to má pravidelně pomyšlení.
Roli zcela jistě hrají osobní hodnoty a morálka, tedy zda považujeme nevěru za něco špatného, nebo se k ní stavíme neutrálně, či dokonce pozitivně.
Pokud jsme ve svém vztahu šťastní, máme pravidelný sex a vzájemně se respektujeme, je šance, že partnerovi zahneme, taktéž menší.
Nicméně pokud patříme mezi dobrodruhy, kteří vyhledávají nové a nové vzrušující zážitky, budeme to mít v dlouhodobém vztahu vždycky náročnější. Je třeba nejednat impulzivně a mít dostatek sebekontroly, což může být pro některé velkou výzvou. Ale jak se zpívá v jedné skvělé písničce od Jana Nedvěda: „Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy, poved’ jsem všechno o čem doma si sníš, teď je mi to líto.“
Kamarádovi jsem výsledky svého bádání neposlala, protože mi v průběhu psaní došlo, že on je přesně ten dobrodružný typ, který staví vášnivý sex na jedno z prvních míst v životě. A pokud mu to vyhovuje, tak jako i jeho ženě, není vlastně co řešit. Napadá mě však, jak moc by se jeho žena trápila, kdyby bývala toužila by po stabilitě a stoprocentní monogamii.
Fér jednání je základním pravidlem úspěšných mezilidských vztahů a pokud tušíme, že nás sex s jedním partnerem nebude naplňovat, měli bychom to říct raději dopředu. Třeba se díky tomu spárujeme s někým, kdo smýšlí stejně jako my.
Ať už máme ke zvážení nevěry jakékoliv důvody, otevřená komunikace by měla být naprostá samozřejmost. Ledacos se ještě dá zachránit.
Já jen můžu doufat, že se kamarádovy předzvěsti nenaplní, a že mě můj muž zavčas upozorní na hrozící nebezpečí. :)
