Po tomto výletu vím, že bude zase dlouho trvat než uvidím něco takového, co příroda vytvořila, abych tolikrát zmáčknul spoušť foťáku.
Druhá noc už nebyla tak pohodová co se týče spánku. Jednalo se o ubikaci kde byly společné pokoje, sprcha chyběla a kvalita místních toalet víc než na bodu mrazu (i když v Bolívii tato kultura hodně pokulhává, nebojí se vzít za ni peníze). Některé záchody jsou opravdu pro velmi odvážné jedince ale na Barmu zatím nemá nic takže bez odvahy - alespoň té toaletní radši necestuji. Spánek nic moc jelikož si páni světa Američané řekli, že nejlepší je sedět na chodbě kde probíhala večeře a udělali si z ní kvalitní společenskou místnost, Ranní budíček ve tři ráno do zimy, která byla stejná jako ta večerní. Poletoval jsem po venku a říkal si, že v autě bude tepleji tak na co spodní prádlo. Venku okolo nuly a auto netopilo...
Celý výlet zatím probíhal ve výšce okolo 3600 až 4500 metrů nad mořem. Dnes máme pokořit rekord a tak se i stalo. Cestou necestou jsme vyjeli do kráteru ve výšce 5200 m.n.m. a další životní rekord byl překonán. Další ze zážitků, který asi nejde víc posunout - kde jinde by vás vyvezlo auto do takových nehostinných končin.
Délka trasy 850 - 900 km. Suma sumárum nezbývá než říct: neuvěřitelné, překrásné, úžasné, dokonalé atd. Jinak to prostě nejde a to ještě nekončíme.
Z kráteru syčela pára a bublající bláto vás vítalo v takovém malém pekle :) Teplota vzduchu v této nadmořské výšce byla okolo - 5 stupňů a po sjezdu z kráteru jsme dorazili k termálnímu bazénku na okraji jedné z lagun. Po dlouhém duševním přemlouvání jsme v té zimě oblékli plavky a vlezli do vody o teplotě 40 stupňů. Byla průzračně čistá a vstupné 6 Bobiků - opět se nebojí říct o peníze za chatrč s ucpaným záchodem a plachtou na tyči jako převlékací kout :)
Skoro bych zapomněl, Bolívie je postižena lístky. Úplně všude vám s radostí dají, pardon prodají, lístek, který vám někdo o pár metrů zase sebere nebo orazí...a to třeba i na záchodě nebo při vstupu na nástupiště. Proste všude kde vás napadne.( V Jižní Americe nic zadarmo nehledej! ani to, co vytvořila příroda a nikdo tam nic nedělá jde zpoplatnit) :D
Po ranní koupeli jsme vyjeli na nedaleký kopec kde byla hranice Bolívie a odvezli jsme náš francouzský pár na hranici s Chile. Jednalo se horský hraniční přechod...aby ušetřili čas a nemuseli se vracet zpět do Yumi. Symbolicky jsme si vkročili i my ostatní na území Chile, jen tak pro radost.
Cesta zpět byla zase plná nových a nových barev a tvarů. Pomalu jsme jeli dolů a s rostoucí teplotou postupně sundávali svrchní vrstvy až na tričko. Jedna ze zastávek opět v nekonečném skalním městě kde jsme si ve skalních útvarech našli různé výjevy. Jak říkám, když si dá člověk práci, v každém kamenu něco najde. Já třeba našel:
Hlavu ženy
Orla mořského
Prase domácí
Gorilu
Šimpanze kamenného
Babičku od Boženky a hromadu jiných...
Šlo by psát a vkládat fotky všeho možného třeba cest domů, lidí, ... ale za jízdy toho moc dělat nejde. Je toho tolik třeba jen kolik různých druhů cest jsme viděli. Možná, že někdy napíšu jen o cestách.
A myšlenky jsou takové divoké jelikož náš řidič už není tak svěží a párkrát nám usnul. Když na něj mluvíme tak reaguje a říká, že je OK ale lekne se i sloupu vedle cesty a zničeho nic do kopce brzdí.
Ale vše je OK, Amigo! A já už nevím co jsem napsal před pěti minutama :)
