Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 19.část, Shrnutí a něco málo na co jsem si vzpomněl

Ano, Bolívie překvapila. Předčila všechna moje očekávání. Je to krásna klidná země plná obrovských rozdílů a změn na malém kousku.

Největší podíl na tom má tzv. pokrok. Nic naplat, s pokrokem rostou ceny a životní úroveň. Mizí to, co hledají nezávislí cestovatelé a vzniká naopak to, co hledají turistické kanceláře. Turistika patří mezi největších kšefty této planety a je to vidět, vše se tomu přizpůsobuje.
Zajímavosti
Ženy většinou dodržují tradici oblékání a hlavně nosí místo kabelky něco jako je u nás plachta na seno.
Většina těchto žen v tom má dítě a  i když vypadají staře, děti nosí skoro každá. Jsou vidět třídní rozdíly jako u nás - ti co mají práci nebo si chtějí zvyšovat životní úroveň mají jedno dvě děti. Ti co žijí na ulici nebo v hliněných chatrčích mají pořád nové a nové přírůstky na zádech. Nechci být zrovna hnusný ale když to vidím všude po světě, tak mě tito lidé připadají hodně často jako kobylky nebo stádo. To co se před ně postaví zmizí v zapomnění, jako by to strávili a zmizelo to bez výsledku. Je cesta těmto lidem podávat pomocnou ruku?????
Nechci na to odpovídat každý má určitě svůj názor ze svého úhlu pohledu co zažil co viděl a jak to cítí.ale uvědomme si že situace se často mění..
Zvířata
Snad všude kde jsem byl jsem neviděl volný pohyb divokých zvířat jako u nás. Srnky, jeleny, muflony, daňky, zajíce, lišky a to vám stačí jen jezdit autem...Všude jinde jsou snad všechna zvířata světa zavřena mezi dvěma ploty.
Až tady v Bolívii jsem viděl volně žijící lamy, činčily, lišky,...
Další zajímavost - po celou dobu jsme zaznamenávali velké množství psů. Všichni byli všech a nikomu nevadili. Chodili mezi lidmi, leželi na chodnících a hlavně byli úplně klidní. Velké množství z nich byly čisté rasy a mnoho lidí je mělo jako domácí mazlíčky. To se vidí mimo Evropu málo kde.
Fotky 
Žádná fotka na světě nevystihne situaci a místo a to jich lidé udělají každou minutumožná miliardu. V Peru a Bolívii se lidi neradi fotí, to zažijete málo kde. Každá fotka je jen malé připomenutí toho co je třeba zažít nebo vidět na vlastní oči. Ale uvědom si jak to zažiješ nebo jestli ti ještě zbývá čas to zažít.
Říká se, že kolik umíš jazyků tolikrát jsi člověkem. Řekl bych, že to jde říct i jinak: kolik vidíš kultur, tolikrát to můžeš jiným vrátit a zjistíš, že "stačí být sám sebou když chceš druhým něco dát"
Znám hromadu lidi kteří mají spoustu titulů ale jako lidé  za moc nestojí...
Jednou jsem napsal...
Život je jak rozečtená knížka
Na začátku si ji koupíš, libí se ti obal a hltáš stranu za stranou. Možná čteš zbytečně rychle a zapomeneš o čem byla na začátku. Pak bys chtěl znovu začít čist ale nějak nevíš kde jsi skončil a když už si vzpomeneš  a znovu začneš nejlepší postava v knížce umře a ty jsi přišel o kamaráda. Knížka tě přestane bavit a odložíš ji.
Říkáš si příští týden to dočtu, příští měsíc, příští rok a pořád nic. Knížka pořád čeká. Ale zároveň s tebou čte knížku i někdo jiný a vydržel o pár kapitol dál a je mu líp a čte stránku za stránkou a ty pořád nic. Proto nikdy neodkládejte rozečtenou knížku může se stát, že už ji nedočtete nebo někdo vytrhá listy a pak nezjistíte jak to všechno dopadlo. Najdi si tu knížku a dočti ji... 
Možná je cestování jako ta knížka. Pořád se něco děje tak buď součástí toho všeho a to jak doma tak ve světě...
Slíbil jsem si, že tento blog dopíšu, už jsem doma a pořád je málo času, je potřeba vydělávat na další výlet s Lojzou a Karlem ale přiznám se, už toho bylo dost tak aspoň jednou jsem o tom napsal. A také doufám, že jednou doplním fotky z velkého foťáku, jestli bude zájem. Ale jsem z tohoto výletu víc než překvapený a Bolívie je důkazem, že není všechno zlato co se třpytí.
P.S.: slíbili jsme zvláštní poděkování našemu ajťákovi, který měl tu trpělivost a články, které jsem mu posílal na email Vám zde vkládal. Moc mu za to děkujeme a jeho foto musí zůstat tajemstvím jako pan Wilson. Tak tady je a tímto vám děkuje a my taky... 
Hojásek!
Karel a Lojza