Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 17.část, Sucre

Toto město bylo opět překvapením Bolívie. Kdybyste si odmysleli spleť drátů a všudypřitomná auta motorky, obrovské množství stánků a zvláštních obchodů, mysleli byste, že jste někde v malebném Italském městečku.

Celé centrum města je v bílé barvě a vše nádherně uklizeno. Ani se nechce věřit v jaké zemi jsme. Tady byste mohli klidně strávit pár dnů chozením a pořád mohli obdivovat krásy města.

Ubytování je na úrovni evropským standardů a za směšné ceny - 210 Kč v domě, který zevnitř vypadá jako zámek.
Jídlo konečně odpovídá ceně a konzumace bagety se třemi druhy masa (se staženým žaludkem) vám připadá jako nekonečný příběh. Vidět místní kuchyni je sice zážitek, třeba tankování oleje z barelu ale výsledkem byla úžasná chuť a plný nebo spíš přecpaný žaludek.

Je to nejkrásnější město, které jsem zde viděl. Jeho krása a něco jako duše je fakt zážitek. Opět jsem si posunul hranici zážitků ze starých měst. Všechna města už mi pomalu ale jistě splývala v jedno ale na toto dlouho nezapomenu. Bílá barva je barvou bohatství a tady to úplně sedí. Jako by to bylo zlaté město Bolívie.

Místní obchody mě po dlouhé době přiměly koupit i něco sobě. A tak mám od našeho rodáka Tomáše Bati boty protože ty co mám nějak nefungují jak by měly.

Další krásný den v tomto městě. Ještě jednou jsme si prošli centrum a obdivovali, jak krásné může být město v takové pr.,. Odpoledne jsme se přesunuli na autobusové nádraží kde jsme měli koupený lístek za 80 Bobiků do Samaipaty 12 hodin jízdy za nějakých 300 Kč.Ale bylo divné, že tam na mapě nevede cesta.
Po příchodu na nádraží nás první zarazil autobus, který vypadal jako terén koza a hodně stará.
Ale fotka je krásna to je výhoda fotografie i to co by už nikdy nemohlo vypadat krásně fotka zvládne...