Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 16.část, Potosí

Nakonec jsme šťastně dorazili. Dal jsem šoférovi tričko jako dárek a frantíkovi bundu jelikož měl jenom mikinu a třepal se až mě ho bylo líto. Říkal, že bude cestovat ještě 8 měsíců tak ji určitě užije víc než já :DD

Ubytování, které jsme měli domluveno bylo v pohodě, dokonce fungoval internet tak jsem naposílal vše co šlo. Hodně jsem toho chtěl dopsat ale jak začne další den je to v pasti, už se děje zase něco nového.
Jako třeba dnes. Říkali jsme si tolik autobusů jede do Potosí a že to jede jenom tři až čtyři hodiny. Klidná snídaně na hotelu, koupili jsme lístky, batohy si dali dovnitř.Teď máme času tak se jdeme projít a opět samé tržiště plné kravin a suvenýrů.

"Jéé dif sa" nějaká demonstrace ani nemají žádný transparent tak kdo si z nich něco dělá. To vypadá jako nějaká stejná sorta lidi...hmm zajímavé.
Příchod k autobusu o půl hodiny před odjezdem a autobus nikde. Batohy byly naštěstí vedle u tety, která nám vrátila peníze."Vysvětlila mě ", že autobus je o pár ulici dál, že nebyli lidi a že za ním máme jet taxíkem. Jelikož jsme si vybrali autobus kvůli ceně a taxík chtěl skoro stejně jako autobus za sto kilometrů, začalo smlouvaní o cenu a podařilo se.
Při výjezdu na výpadovce už stála všechna auta. Místní mírumilovná demonstrace zablokovala příjezdovou cestu.Naše taxikářka skočila se svým Pepém do pole a převezla nás za demonstraci kde čekaly autobusy na další cestující. Zničeho nic se všichni řidiči autobusů rozběhli ke svým strojům. Do té doby se jenom smáli.Prudký rozjezd autobusů směr hory. Předjelo nás asi 3 - 5 dodávek plných lidi. Říkáme si: ti si v tom větru užijí.A nejednou jsme zase stáli.Ty dodávky byly plné akčních demonstrantů, kteří zablokovali cestu o cca 3 km dál v užším bodě aby je nikdo nepředjížděl.
A bylo vymalováno.
Jenom jeden z mnoha autobusů měl štěstí a byl o kus dál tak jsme nasadili batohy a přešli pomyslnou bariéru. Pár kamenů, pneumatiky a demonstranti se na nás vesele usmívali.
Ještě půl hodina čekání a po dvou a půl hodinách vyrážíme....no a pak něco napiš zpětně, to prostě nejde:)
Jelikož fotky mám v druhém foťáku a ne v mobilu alespoň nějaká z ranní procházky tržnicí.
Obchod s těstovinami ,trocha kořeni,několik druhů brambor, klasické řeznictví (upozornění toto patřilo mezi ty fakt pěkné) a proč staré nádobí vyhazovat on to určíte někdo koupí.
K tomu všemu nám asi po hodině jízdy prasklo kolo. Už se stalo tradicí, že součástí každého výletu s Karlem je nějaká porucha autobusu. I v tomto případě byla tedy tradice dodržena ale nebyla to žádná hrůza.

Dorazili jsme do Potosí. Ano, krásné koloniální město s krásnými uličkami ale jak jsem psal zprávy domů tak je zkopíruji a budete vědět všechno.
Tady už je Amerika aspoň podle děcek...všichni oblečení jako modelky. Za celou dobu jsme neviděli nikoho kouřit a tady valí 13 ti leté děcka jedna báseň. Je to neuvěřitelné, ženské podle poslední módy ale to nejhorší je makeup na těch tmavých obličejích. Oči v pohodě to bych ještě bral ale červené líce vypadají fakt divně.Mladí borci kšiltovky jako rapeři a náušnice i v ...
Zmizely kroje a klobouky, které jen o pár kilometrů dál měli všichni. Ale to se nedá nic dělat, to je globalizace.Psal jsem to už několikrát v deníčku, že se chtějí mít všichni dobře - a tak to je. Nedá se jim to zazlívat ale nic pěkného už to není.Některé věci jsou naprosto úžasné třeba celé nové náměstí s led osvětlení.
* na náměstí tak minimálně 2000 děcek, jdou ze školy a všichni si hrají s mobily a dělají kousky hodné nějakého amerického gangu, co z toho vyroste.
 * aut tu jezdí tolik, že když je trafic je rychlejší jít pěšky
 * zajímavé je, že vláda tady nepustila super markety 
 * tisíce obchodů, sice šílených ale všichni fungují
 * ceny si pěkně šrubují jak se jim zrovna hodí, kup nebo nekupuj
Otázka kolik si vydělávají? Taky jsem se ptal a tvrdí nesmysly. tady nejde říct kolik má kdo plat. Všechno funguje načerno nikdo nemůže vědět kolik který stánek prodá a to si nedokážeš představit, kolik jich tady je na každém kroku a ještě v uličkách bokem. O jejich "travel tour" ani nemluvím.

Nejde ujít deset metrů po ulici aby tam neseděl někdo s něčím na zemi nebo neprodával z koleček nebo nějakého vozíku od popcornu to jejich slavné "empanádos" (šáteček plněný vším možným, kuřetem, tuňákem, zeleninou, olivami prostě co dům dal). Bolivijská strava je víc než zajímavá ale nejčastěji vidíte všude kuře s hranolkama nebo rýží a hlavně všechno smažené nebo sladké. Stánky plné dortíků šílených barev, smažených brambůrky nebo nějakých křupek - to je místní fast food šílenství.
V Potosí je poznat, že zde Španělé a bíla rasa zanechali stopu už hodně dávno. Lidé žijí jinak a hlavně vypadají jinak mix je vidět na každém kroku a velikost lidí je taky znatelná - jak do výšky tak hlavně do šířky. Jo geny, to jsou potvory.
K tomu všemu hrůza opuštěných hliněných domů, mraky rozestavěných a další se neuvěřitelným  tempem staví. Další pozitivní a možná zajímá věc, není tady McDonald ani žádný jiný řetězech, které jsou vidět po celém světě, to je super.