Lumpenproletariát

Lidé se často ptají, kdože nám to vlastně vládne. Kdo jsou ti novodobí leadeři, kteří řídí náš svět. Odpověď najdete v tomto krátkém textu o lumpenproletariátu.

Tímto výrazem označovali Karl Marx a Friedrich Engels všemožné vyvrhely společnosti. Byli to všichni asociálové, kteří byli neproduktivní, odmítali se zapojit do běžného života a nechávali se živit ostatními. Zakladatelé socialistického učení by byli zklamaní tím, že jsou to právě tito, kteří ovládají současný západní svět.

Lenin se mýlil, když předpovídal, že socialistická revoluce vypukne na Západě, protože tam dochází k obrovskému útisku dělnické třídy. Na počátku průmyslové revoluce byla situace dělníků skutečně tristní, postupem času se ale začala zlepšovat. Dělníci neměli důvod k nějaké revoluci, když viděli, že jim rostou mzdy a pracovní podmínky se zlepšují. Bolševická revoluce naopak vypukla v zaostalém feudálně-agrárním Rusku roku 1917. Po druhé světové válce se vlivem sovětských vojsk, které osvobodily střední a východní Evropu, přelil socialismus i do těchto zemí. Západ však stále odolával. Bylo potřeba vymyslet, jak dostat socialismus i tam. V šedesátých letech minulého století začaly všude na Západě propukat nepokoje. Mladí lidé měli pocit, že se jim žije špatně, že je potřeba radikálních změn, docházelo ke koketování se socialismem. Vše vypuklo roku 1968 násilnými demonstracemi. Situace se poté uklidnila a socialisté byli zatlačeni zpět. Řekli si, že na to musí jinak. Vyhlásili proto tzv. dlouhý pochod institucemi. Bylo potřeba ovládnout veřejný prostor – akademické prostředí, mediální prostředí, politické instituce. Jedině tak mohli lidi formovat k obrazu svému. Šlo samozřejmě především o „zblbnutí“ myslí mladých lidí. Jedno české přísloví říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Je nutné si získat mladou generaci pro budování nového světa. A aby se mohl budovat nový svět, tak je nejprve potřeba zničit ten starý.

Trvalo to nějakých padesát let, ale neomarxistům to bohužel vyšlo. Akademické prostředí na Západě je zcela v rukou progresivistů. Konzervativní názory se přestávají tolerovat, bourají se sochy zakladatelů univerzit, pedagogové jsou vyhazováni za nesprávné názory. Mainstreamová média naplno jedou novodobá „moderní“ témata – počet pohlaví ve světě, záchrana planety, práva všemožných menšin atd. Politické strany jsou ideově vyprázdněné, většina přejala tuto zhoubnou rétoriku. Konzervativně se tvářící strany tomu všemu dávají zelenou. Partaje, nebo jedinci, kteří si dovolí upozornit na to, co se děje jsou ostrakizováni, veřejně zdiskreditováni, označeni za nacisty, xenofoby, homofoby, islamofoby. Toto všechno se postupně přelívá i k nám do střední Evropy. Patříme přece na Západ, jak říká naše vláda, ne? Nechci, aby to vyznělo tak, že tvrdím, že bychom se nějak měli přimknout k Rusku. To rozhodně ne. Je ale potřeba, aby se Česká republika jasně vymezila proti zhoubné ideologii neomarxistů (lumpenproletariátu) a nedovolila další prosakování těchto myšlenek do našeho veřejného prostoru.

Prezident Václav Klaus tvrdí, že bychom měli pomoci Západu, aby se k nim vrátil Západ. Ten Západ, který jsme znali ještě před šedesátými lety, kdy se to začalo otáčet. To, co totiž učinilo západní civilizaci úspěšnou, byla její víra v technologický pokrok, inovace, svoboda slova, práva jednotlivce na seberealizaci, poctivá a usilovná práce, rodina a domov. Neomarxisté nám místo toho nabízejí úpadek, potlačování našich svobod, ochranu všemožných menšin i pseudomenšin, závislost na státu a jeho sociálních dávkách, nemožnost mít děti ve jménu záchrany planety před přelidňováním, kosmopolitní svět, ve kterém se má člověk cítit doma všude, kam přijde.

Chcete tohle všechno? Já tedy ne.