Czexit

Úvaha nad postavením České republiky v Evropě a o tom, jak se vyhnout Green Dealu, který bude znamenat zchudnutí milionů obyvatel starého kontinentu.

Když jsme 1. 5. 2004 vstupovali do Evropské unie, tak jsme měli pocit, že budeme konečně patřit mezi vyspělé státy. Měli jsme pocit, že máme oficiálně potvrzené, že jsme součástí Západu. Ne mnoho lidí si ale uvědomovalo, že Západ už není Západem.

Na počátku 90. let minulého století, když se rozpadl komunismus ve střední a východní Evropě, tak jsme nabyli dojmu, že jsme vyhráli. Konečně se po dlouhých čtyřiceti letech zbavíme vlády jedné strany a můžeme se začít rozvíjet. Málokdo však pochopil, že je to jinak. Mezi dvěma tábory (západní blok v čele s USA a komunistický východní blok včele se SSSR) jsme my patřili do toho poraženého. Západní státy na nás i takto pohlížely. Mysleli jsme si, že nám Západ v čele s Amerikou pomůže. Jenže žádný stát na světě nedělá nic jen tak nezištně. Západ viděl v České republice a celé střední a východní Evropě obrovský trh pro své výrobky. Viděl taky levnou pracovní sílu, která bude ochotná pracovat za mnohem méně než pracovní síla na Západě. Česká republika měla velký potenciál stát se ekonomickým tygrem Evropy a Západ si to uvědomoval. Nikdo ale nestojí o konkurenci. Tehdejší premiér Václav Klaus říkal, že je potřeba jít tzv. českou cestou. Chtěli jsme si to všechno zprivatizovat po svém. Udržet české podniky v českých rukou. Vybudovat český kapitalismus a české kapitalisty. Tehdejší sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem to viděla jinak. Za pomoci různých investičních pobídek chtěla lákat zahraniční podniky a rozprodávat české firmy. To se také po roce 1998, kdy se ČSSD dostala k moci začalo dít. Česká republika se už v té době intenzivně připravovala na vstup do Evropské unie. Heslo tehdejší doby bylo „Zpátky do Evropy.“ Lidem unikalo, že v té Evropě už dávno jsme.

Devadesátá léta byla obdobím, kdy celý Evropský projekt nabral úplně jiný směr. Maastrichtská smlouva roku 1993 udělala z Evropského společenství Evropskou unii. Byl to počátek změn, které z organizace, která měla být pro volný obchod mezi suverénními státy, začaly vytvářet byrokratický moloch, silně centralizovaný. Když jsme v roce 2003 hlasovali o vstupu do EU, tak jsme si nedokázali představit, že za pár let přijde Evropská komise s návrhem celoevropské ústavy zvanou Lisabonská smlouva. Nemysleli jsme si, že přijde krize zemí platících eurem. Naprosto nepředstavitelné bylo, že jednou vypukne migrační krize, kdy se budou statisíce a miliony lidí přesouvat z Afriky a Blízkého východu na náš kontinent, EU to bude podporovat s tím, že je to ekonomická a kulturní nutnost, a že bude žalovat státy, které tyto lidi odmítnou přijmout. Nejnovější zvrácenost EU se jmenuje Green Deal a bude znamenat ožebračení milionů lidí. Hrstka nikým nevolených byrokratů se rozhodla náš kontinent etnicky rozředit, ekonomicky zničit, udělat z kdysi prosperujícího a svobodného kontinentu místo, kde islámští teroristé budou zabíjet na denní bázi, miliony lidí budou žít pod hranicí chudoby a vrátí naši životní úroveň do nějakého osmnáctého století před nástupem průmyslové revoluce.

Jak z toho ven? Slovy profesora Ivo Budila, kulturního antropologa, se Evropská unie jednoho dne rozpadne. Česká republika se na to musí připravit. Udržujme úzké styky se zeměmi Visegrádské čtyřky a nejenom s nimi. Státy jako Francie či Itálie se začínají probouzet. Rakousko je také rozpolcené. Regionálně lze jednat také například se Saskem či Bavorskem. Středoevropský prostor si je podobnější, než se může na první pohled zdát. Je třeba společně tlačit na Evropskou komisi a Green Deal razantně odmítnout. Vím, namítnete, že za nedlouho nastupující česká vláda nás určitě v tomto hájit nebude. Máte pravdu, ale za rok či dva může být situace jiná. Vláda se rozpadne, neboť slepenec pěti stran nebude fungovat, přijdou předčasné volby a do sněmovny se dostane vlastenecky orientovaná strana či strany. Pokud se spojí výše zmíněné státy a regiony, tak už je to nějaká síla a Evropská komise se rozhodne od Green Dealu ustoupit. Pokud ne, tak by státy měly vyhlásit ve svých zemích referenda o vystoupení z Evropské unie na základě toho, že členství v této organizaci už nepovede k ekonomické prosperitě a sociální stabilitě. A pokud se ani to nestane, tak by Česká republika měla mít odvahu sama uspořádat referendum o vystoupení a vystoupit. Stal by se z nás ostrůvek svobody a prosperity v rozbouřených vodách ožebračujícího zeleného socialismu EU.

Michail Gorbačov se kdysi podivoval, proč Západ zavádí to, co Východ tak pracně zrušil. Měl tím na mysli, proč Západ buduje socialismus, se kterým Východ skončil. Jen bych tento výrok poopravil s tím, že Západ zavádí nový typ zeleného socialismu, diktatury menšin a všemožných pohlaví. Nevím, jak vy, ale já bych v takovéto Evropě žít nechtěl.