Kolínské jaro 1968

Generační obměna členů KSČ a hospodářské zaostávání Československa za západními zeměmi vedlo v 60. letech k nutnosti reforem a k pozvolnému uvolňování tuhého totalitního režimu. 

Proces akceleroval v lednu 1968, když se vedení strany ujali představitelé reformního křídla a prvním tajemníkem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) se stal Alexandr Dubček. Následovalo období známé jako Pražské jaro, které zásadně ovlivnilo život obyvatel Československa, Kolína nevyjímaje.

V březnu zasedalo na stranické okresní konferenci v kolínské sokolovně na 500 delegátů. Oproti předchozím konferencím se tato vyznačovala živou, místy vyhrocenou diskusí. Upřímný potlesk sklízeli řečníci kritizující okresní vedení za pasivitu a ideovou vyprázdněnost. Přes všechnu tuto kritiku byl vedoucím tajemníkem okresního výboru (OV KSČ) zvolen stávající tajemník Josef Husa. Ten ale o pár dní později pod tlakem vnitrostranické opozice na svou funkci rezignoval a uvolnil tak místo nekontroverznímu Karlovi Doušovi.

Situace komunistů v kolínském okrese v podstatě kopírovala tu celostátní a vyznačovala se sporem mezi tzv. konzervativci a reformisty. První byli ideově zakotveni v 50. letech a usilovali o zachování status quo, připouštěli maximálně „kosmetické“ změny režimu. Druzí prosazovali zásadnější ekonomické reformy, demokratizaci režimu a nápravu chyb a zločinů z minulosti.

Z dobového tisku se jeví, že většina členů KSČ na Kolínsku zůstávala názorově nevyhraněná. Ryzí reformisté byli nejspíš početně v menšině, ale díky své horlivé aktivitě si dokázali na svou stranu přiklonit většinu této indiferentní části strany. Pomáhal jim v tom politický kurz ÚV KSČ, přízeň regionálního i stranického tisku a celková společenská atmosféra konce 60. let, která přála změnám. Naproti tomu konzervativci se opírali o starší zasloužilé straníky převážně z menších obcí, zakládající členy JZD apod. Přestože jejich hlas nešel přeslechnout, ocitali se v defenzívě.  

V dubnu 1968 vešel v platnost Akční program KSČ přinášející očekávané reformy v hospodářské, politické i sociální oblasti. Pražské jaro bylo v té chvíli již v plném proudu i v Kolíně. Vznikaly různé nepolitické spolky a kluby, byla obnovena činnost Junáka, utvořila se pobočka Klubu 231 sdružující politické vězně komunistického režimu. Zaměstnanci Veřejné bezpečnosti požadovali, aby bylo před celou společností ukázáno na pravé viníky nezákonných politických procesů. Na plenárním zasedání Okresního národního výboru (ONV) komunističtí funkcionáři sebekriticky přiznali, že sami nesou část viny na minulých obdobích.

Vedly se veřejné debaty a bouřlivé výměny názorů o věcech, které nahlas vyslovit bylo ještě před pár měsíci nemyslitelné, např. zrušení Lidových milic, nebo o (zvlášť ožehavém) požadavku neutrality Československa. V některých závodech zahájily činnost rehabilitační komise. Mladí reformně naladění komunisté obviňovali své starší konzervativní soudruhy z nečinnosti a z nejednoznačného stanoviska k probíhajícím společenským změnám. Naopak kolínští kulturní pracovníci se jasně shodli na tom, že jejich současným posláním je pomáhat prosazovat novou politiku strany. OV KSČ vydalo základním organizacím pokyn, aby začaly řešit křivdy z minulosti a navázaly také spolupráci s jinými politickými stranami. 

Všechny tyto změny vyvolávaly nadšení veřejnosti, ale vedly také k tomu, že část KSČ sledovala vývoj s rostoucími obavami a podrážděností. Když se pak v červnu zrušila cenzura a noviny publikovaly manifest Dva tisíce slov, jenž sovětský vůdce Brežněv označil za kontrarevoluční, začali si i mnozí reformisté uvědomovat, že se situace vyvíjí pro ně nežádoucím směrem. Na okresní konferenci KSČ dne 29. června bylo Dva tisíce slov jedno z hlavních témat diskuse. Jedni měli článek za protisocialistický, druzí jej obhajovali s tím, že byl jeho obsah nesprávně pochopen.  

11. července vyšel v regionálních novinách článek s názvem „Nevěřme každé hlouposti aneb sovětské ponorky u Kolína“. V článku se psalo o šeptandě mezi lidmi, podle které mají Sověti zabezpečovat naše hranice a na Mladoboleslavsku si vyhledávat byty pro své vojáky. Náměstek ministra obrany Ján Lux čtenáře ubezpečoval, že „tyto fámy jsou naprosto nepravdivé“. Do vstupu vojsk armád Varšavské smlouvy v tu chvíli zbývalo 41 dní.

V sobotu 15. července hostil Kolín dvě stě československých letců, kteří za druhé světové války bojovali v Anglii a kteří po únoru 1948 často čelili perzekuci režimu. Setkání, pořádané u příležitosti 28. výročí vzniku 310. stíhací perutě, se konalo pod záštitou městského národního výboru. Generálmajor Oldřich Štangl letcům během něho slíbil, že každý, kdo bude mít dost sil, se bude moci k letectvu vrátit. Nadšený potlesk účastníků se ozval pokaždé, když se v projevu ozvalo jméno Alexandra Dubčeka.

V ten samý den ve Varšavě skončilo dvoudenní setkání, na němž země socialistického bloku (bez naší účasti) vyzvaly československé komunisty k „rozhodnému postupu proti pravicovým a protisocialistickým silám.“ Jak z dějin víme, Kreml se to nakonec rozhodl vyřešit sám. V noci z 20. na 21. srpna překročila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy hranice Československa, aby učinila konec údajné kontrarevoluci, Pražskému jaru. Kolem sedmé hodiny ráno dorazily první tanky také do Kolína.

Článek byl publikován na www.svoboda.info 19. 8. 2022

Fotka v perexu: plakát z roku 1968.