Je český „rasizmus“ pudová záležitost?

Déžo, Éržika, Demeter … jakmile zjistíte, že se jedno z těchto jmen stalo Vaším novým sousedem, co uděláte? 80% Čechů by běželo zkontrolovat a zamknout kurník.

Vše je totiž založeno na asociaci, která je předávána generacemi a kterou si člověk v průběhu svého života vypěstuje. Moje babička je bohužel asi taky rasistka. Jednou mi vyprávěla, jak k nim k vesnici přikočovali „kočovníci“. Začali rušit vesnickou idylku. Rušili noční klid. Ztráceli se věci, slepice, kočky, dokonce i sousedův Alík. Takový scénář byl ale v minulosti naprosto běžný. Pokud toto slyší dítko již od útlého mládí, musí to v něm zákonitě zanechat základ nedůvěry.

Cestou životem pak projdete řadou zajímavých setkání. Tady jsou například některé mé osobní, které mi utkvěly v paměti:

            1. Procházím v odpoledních hodinách panelovým ghettem „Máj“ v Českých Budějovicích

Občan1.: „Nééé nemáš chigaretu“

Já        .: „Já nekouřím“

Občan1.: „A nemáš pjétku na telefon. Potřebuju si zavolat chápeš?“

Já        .: „Nemám sebou peníze“

Občan1.: „Ty volé, tak mi puč telefon potřebuju si zavolat!“

Já (už rezignovaný a nasraný) .: „Nic, chvátám“

Občan1.: “Tak si kup alespoň trávu!“

Já (odcházím)

Občan1.: „Tak di doprdele gadžo! Ty kokote! Buzerante!“

Takových podobných rozhovorů byly zhruba desítky. Akorát se měnilo téma. Např. potřebuju půjčit na autobus, nebo nechceš rádio? Nechceš tričko? Atp.

2. Jdu kolem poledne po přeplněné Lanově třídě v ČB do školy. Naproti mně si stoupne malý klouček tak kolem 8 let! Začíná si různě stahovat kalhoty a začne vykřikovat. : „Za pjetku ti ukážu pinďoura nechcéš!“

3. Sedím v jedné nejmenované hospodě. Servírka uslyší cosi ve skladu. Vběhne dovnitř a uvidí malého kloučka (8-10let). Když se ho zeptá co tam dělá. Klouček se šlehačkou v ruce odpoví: „néé kde je tady záchod?“ a uteče. Při odchodu stihne dostat pohlavek od pohotové servírky. Za 10 minut přibíhá ubrečené cikáně s tatínkem, který spustí kopici nadávek. Při odchodu si vztekle kopne - naštěstí jen do cedule.

4.Na pískovišti si hraje malé osamocené dítě. Maminka jej spokojeně hlídá z povzdálí. Za chvíli se přiřítí početná rodinka. Začne značně hlučet u pískoviště. Malé dítka příchozí rodinky vběhnou na pískoviště a začnou vykonávat svou potřebu! Maminka s dítkem raději ve chvatu odchází.

„Pár“ osobních zážitků je pak doplněno vyprávěním rodičů a vašich známých o tom, jak támhle „někdo“ někoho okradl, zmlátil nebo něco ukradl. Jistě víte co všechny tyto zážitky spojuje. Je to slovo cikán. Toto slovo slyšíte po celý život pouze ve spojení s něčím špatným a sami si empiricky v těchto věcech uděláte jasno.

Když jsem se pak jednou vracel pozdě večer z hlavního nádraží domů, za mnou se objevili dva občané romské národnosti. Jejich kroky začaly zrychlovat a já jsem v prázdné ulici myslel na nejhorší… Začal jsem zrychlovat taky. Tu se ozve „né, počkej!“. A už jsem v háji, říkám si sám pro sebe. Cikán mě doběhne a já jak lapený králík čekám ránu z milosti nebo nůž do zad. „Né máš otevřenej baťoh, aby se ti něco nevysypalo!“

Potom si člověk uvědomí, jak již asociativně přemýšlí. Nenávist a nedůvěra je bohužel již pudově zakořeněna a asociována. Pudově zakořeněna pro přežití (tímto se myslí být neokraden, nezmlácen atp.)

Při jednom pozdějším návratu domů o pár let dříve jsem narazil na skupinku skinheadů notně posílených alkoholem. Už jsem je nechtěl preventivně obcházet, takže jsem šel přímo kolem nich. Jeden z nich mě z ničehošnic odchytil a začal vykřikovat. : „Co s timhle šmejdem uděláme!?“, „Narveme ho do popelnice!“. Před nedobrovolným pobytem v popelnici mě zachránilo to, že jsem dělal stejně opilého jako byli oni. Navíc pak jejich kápo (nebo asi ten nejstřízlivější) řekl ať se na to vykašlou.

Nemám rád všechny, co mě nebo mé rodině jakkoliv ublížili a nemám řád obecně nevhodné chování cikánů. Nesnáším i skinheady co mě málem hodily do popelnice a obecně taky jejich hloupej a ubohej rasismus zaměřenej na černý a židy. A je to jedno jestli je dotyčnej ožralej, zelenej, černej, plešatej nebo blbej. To ale ještě neznamená, že nedokážu měnit názor nebo odpouštět.

Pokud mě za život desetkrát přepadne a okrade člověk s kšiltovkou. Vždy, když uvidím člověka s kšiltovkou, dostanu pudově strach a podezření.

A ještě závěrečný příklad pozitivní asociace. Překvapivě asi 80% Čechů by bylo spokojených, pokud by měli za souseda Vietnamce. Mají totiž u nás dobrou pověst pracovitosti, ochoty, píle atp. A samozřejmě mezi nimi existují zloději, gangy, dokonce i vrazi. 

Když se Vám pak ztratí Váš pes, nebo Vaše dítko přijde s pytlíkem marihuany. Koho budete podezírat? Deža nebo Jing ťinga?

Chce to víc pozitivních zkušeností! Pokud budu mít 6 pozitivních a 4 negativní zkušenosti, nebudu přeci automaticky odsuzovat. Napište mi prosím do diskuze Vaše pozitivní zkušenosti, abychom se všichni (i já) začali dívat na tuto problematiku z lepšího úhlu pohledu.