O sebehojení
Kdo může říci, že se v životě neřízl, neodřel, někde nezakopl nebo přinejmenším nedostal po nosánku. Pravděpodobně nikdo. Každý z nás vlastní od prvního okamžiku svého pozemského bytí tělo, které tu a tam poznamená nějaký ten šrám. Svým způsobem je tělo naším deníčkem, jež nese zápisky našich hloupostí, neopatrností, přehnaných rádoby akčních scén, opileckých eskapád, vztah s náruživějším sexuálním partnerem anebo ono pověstné „ve špatný čas na špatném místě“.
Leckdy to jsou zážitky úsměvné, leckdy s pesimistickým a sebemrskačským nádechem. Ať tak či onak, naše tělo si je pamatuje. Na rozdíl od paměti, která tak ráda zapomíná. Co mě však na lidském těle tolik fascinuje, je jeho schopnost regenerace. Je fascinující pozorovat kupříkladu řeznou ránu, jak se pomalu hojí. Nejprve se vytvoří stroupek, který se s až mučivým svěděním zmenšuje a zmenšuje, až vymizí úplně. A hle, kůže jako nová. Tedy až na tu jizvu, co má za úkol nám až nadosmrti (nebo do návštěvy hodného pana doktora) připomínat, že nůž je ostrý, krájí se vždy směrem od sebe a chceme-li prošpikovat králíka slaninou, tak už z principu nikdy ne proti prstu.
Vždyť je to de facto zázrak, to sebehojení. Přirozeně, příroda je plná takovýchto zázraků, které jsme se rozhodli přehlížet. Ale tělo je s námi bytostně spjaté, přistupujeme k němu, jako k tomu vůbec nejbližšímu, co máme; totiž sami k sobě. Jak by bylo krásné, kdybychom dokázali vdechnout tuto vlastnost plodům naší práce. Jen si to představme: rozbil se nám nový mobil poté, co jsme posilněni alkoholem zkoušeli jeho voděodolnost. Opatrně ho uložíme do postýlky, přikryjeme ho teplou přikrývkou, uvaříme horký černý čaj s citrónem a dáme pusinku na display. Za dva dny nám ten veselý rošťák znovu vyzvání v kapse a spojuje nás s lidmi, co nás ne a ne nechat na pokoji. Anebo takové nabourané autíčko. Stačilo by jej jen pohodlně zaparkovat, povolit rušní brzdu, vyřadit a vyčkat pár dní, než se marod hodí do kupy, stejně jako to činíme my.
Je to jako pozorování východu a západu slunce. Vznikaní z ničeho (definujeme-li hloupost jako absenci vědění) a mizení v nicotě. Je to neuvěřitelné, fascinující, zkrátka úžasné. A stejně tak, jako mě fascinuje schopnost těla sebe sama opravit a zdokonalit, mě neustále překvapuje a uchvacuje lidská blbost si svá těla ničit. Zkrátka neuvěřitelné. Zkrátka zázrak.
Matěj Kratochvíl
O povaze bolestné
Co svět světem stojí, každý ví, že zapnutá plotýnka pálí stejně jako právě uvařený čaj, jehož není zrovna nejmoudřejší se napít.
Matěj Kratochvíl
Jak být úspěšný v práci
„Tady dole to není zahrada štěstí, ale země lopoty, a každé potěšení, které k nám přichází, je jen povzbuzením k další práci, ve které máme uspět.“ Johann Gottlieb Fichte
Matěj Kratochvíl
Jak jsem prohrál svůj boj s vegetariány
Káva, cigareta, letmá návštěva toalety. Ranní rutina. Do styku s ostatními lidskými bytostmi přicházím hned po ránu skrze virtuální sítě. Ne že bych nějak bytostně toužil sledovat příběhy každého svého kamaráda, ale o zápisky k nadcházející zkoušce holt někde poprosit musím. S nadějí v srdci se proklikávám zoufalými výkřiky bývalých spolužaček po onom bájném panu božském – vyšpulené rty, spoře oděná těla a všudypřítomná koupelnová atmosféra. Ale tu mně najednou zarazí fotka zcela jiného charakteru; spolužák, zarytý vegetarián, si vyfotil svůj dnešní oběd s následujícím popiskem: SOTÝROVANÁ BROKOLICE S PLÁTKY MANDLÍ A HOME-MADE CIBULOVOU BAGETKOU. A opravdu, po notné chvilce šifrování čehosi zeleného a bílého na fotografii vidím něco, co s hodně velkou mírou nadsázky můžeme nazvat poživatelným. Dostávám hlad a v hlavě se mi rodí provokativní nápad.
Matěj Kratochvíl
Óda na pajzly
Pajzl. To tajuplné místo, jemuž se každý rozumný člověk snaží ze všech sil vyhnout. Zápach paralyzující nervovou soustavu, lepkavá podlaha, která vás znehybní a barman, u kterého nevíte, zda se smát, plakat anebo s křikem vyběhnout ven, do bezpečí venkovního světa, obejmout první strom na který narazíte předstírajíc, že je to vaše milovaná maminka. Přes to všechno si pajzl zachovává onen punc výjimečnosti a svou magickou atmosférou přitahuje ty nejprapodivnější individua z okolí, s největší pravděpodobností tedy i vás.
Matěj Kratochvíl
O tom svátečním šílenství
Vánoce. Svátky klidu a míru, šťastně prožité chvíle ve společnosti těch, jež jsou nám nejbližší. Nebo přibližně tak nějak nám prezentují všemocná a všudypřítomná média, všemocní a všudypřítomní pseudomoudří a taky ti ostatní, co si myslí, že znají pravou povahu Vánočních svátků. A já s nimi vlastně ani nechci polemizovat. Vlastně nechci ani psát o Vánocích, ale o tom, co jim předchází.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Začíná mírová konference o Ukrajině, Harrisová oznámila další finanční pomoc
Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...
Lidé si v Lidicích pietní vzpomínkou připomněli 82. výročí vyhlazení obce
Lidé si v sobotu v Lidicích pietní vzpomínkou připomněli 82. výročí vyhlazení obce nacisty. Program...
Budeme se snažit být vidět, řekl Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Piráti budou muset dojednat a představit změny, které povedou ke změnám struktury ve vedení...
Ruská periferie děkuje válce, konečně bohatne. Na Kreml však číhá hrozba
Přechod Ruska k válečné ekonomice má jeden výrazný vedlejší účinek. Těží z něj odlehlé chudé...
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...