Moc hezká óda na pajzly, máte mé sympatie.

Mně se však pod pojmem pajzl (popř. putyka) vybaví jiné zařízení, jsemť evidentně staršího vydání.

I v mém pojetí každý takový pajzl měl svou specifickou a nezaměnitelnou atmosféru a zpravidla i příliš se neměnící osazenstvo v různé stádiu opojení. Zažil jsem v nich události různé, někdy však i hrůzné.Mezi ty hrůzné patřila návštěva pajzlu s delší odmlkou, kde se mezitím změnily požívající figurky a v době, kdy již nebylo možno vycouvat jsem (pravda v opojení) zjistil, že je tam ke stovce snědých spoluobčanů a pouze 5 (slovy: pět) bledulí: já s kamarádem a tři  osoby personálu. Zajímavá byla i návštěva záchodu (pravda, odvahu prodírat se tam jsem získal po dalších asi 4 vodkách), kde jsem bodře odsunul dva silně opálené návštěvníky, aby mne rozšafnost přešla při pohledu na 2 až 3 zuby volně ležící na dně močolapu s názvem Diturvit. Zažil jsem i putiky, kde nadávky létající vzduchem byly vystřídány půllitry.

Také jsme šli do jednoho pajzlu nevěda, že je pro páry stejného pohlaví a když jsem od baru při pití lihoviny pohlédl na parket, kde si zrovna dva chlápci vrazili jazyk do hlavy, tak se mi silně zvedl kufr. S jiným kamarádem jsem šli do stejně zaměřeného, byť jiného zařízení, kde nás však odhalili hned u mříží a když jsme nuceně odcházeli, tak toho mýho parťáka nenapadlo nic lepšího, než jím říct asi toto: "Tak si, vy bukvice, strčte u svou teplárnu do prd.le". Pravda, dost nám to zrychlilo krok, před cca 10 stejnopohlavníky.

Ale zažívali jsme i příjemná prostředí, s hudbou i námi provozovanou, kartami a pivním pokecem. Jenže to je druh pajzlů-putyk, které již vyhynuly. Dnes jsou hospody taky občas zahulené, ale pospolitost se již moc nepěstuje, v tom druhdy příjemném moři nápojů a kouře jsou dnes jen ostrůvky vymezené jednotlivými stoly, mezi nimiž zeje Mariánský příkop. 

Takže nostalgicky: zdar bývalým pajzlům a putykám zmizelým v propadlišti dějin.

Asi bys mi pad do oka.