Božské prázdniny

Jak se dostat v naší krajině mezi Bohy a nepoužít ani kosmické plavidlo, ani světlo na konci tunelu.

Ač bezvěrec, Bůh mi seslal Božskou rodinu.

Že to byl kamarád Honza, který to všechno způsobil, není důležité.

Seznámil a odešel.

Já ráda vstoupila v jejich ráj na zemi, jelikož tento ráj je na pohled, uprostřed krajiny kapry, mlékem a

strdím oplývající. Borůvkami, houbami lemovaná je chaloupka, kde již zmíněné Božstvo odpočívá.

Poprvé v životě jsem viděla Božstvo z blízka a na delší čas.

Všichni, až na jednu, mají Božská příjmení. Neplatí tam žádna pozemská pravidla.

Nerozlišují podlahu od stolu, podlahu od postele, stůl od prádlového koše, vše je povoleno a nikdo

nic nemusí.

Vstoupíš do tohoto pozemského ráje a je možno vidět nevídané.

Můžeš dojít až do postele bosý, kde je možnost potkat se s bájným psem Ťapkou, jak si vysouší

kožíšek v tvém pelíšku, neb neuplynulo ani co bys řekl popel a Ťapka ukončila svou koupel ve tvém lóži.

Nutno podotknout, že musela překonat prašnou cestu a možná si i po cestě pochutnala na lidském lejnu, které Ťapka tůůůůze ráda.

Způsoby jsou na míle vzdáleny nám pozemšťanům.

Vždycky jsem si myslela, že kuchyňská linka je na nádobí, skříně na prádlo a že lidi se myjí, aby byli čistí. Né tak Božstvo. Má svoje Božská místa, Božská pravidla. A opravdu je se co učit.

Překonat překážkovou dráhu do kadibudky jsem zvládla celkem bravurně, neb celou, opravdu celou

cestu jsem mohla obdivovat muzejní typy praček, postele, které už dávno nebyly postelemi a hračkami,

s kterými si naposled hrál sám Jakub Krčín z Jelčan. 

A že je těch věcí skutečně moc o tom by mohla povídat kůlna, která vždy v létě vydává své  bohaté poklady.. Jeden z Bohů je ukládá, nakládá, přenáší, doplňuje a zabraňuje komukoli v jakémkoli řádu, 

či pozemském pořádku.

Kůlna by mohla povídat, jak se zřítila pod náporem Božského bordelu.

Malá Božčata pranic nevědí, k čemu slouží odpadkový koš, kde co patří a tak najdeš odpadky na nejvykutálenějších místech.

Kde tušíš brambory, najdeš nočník, utěrky vtěsnané do úzkých prostor, aby si nedovolily uschnout

Božský 30 letý syn ani za 30 let nedostal informaci, že všechno co svlíkne, nemusí tvořit překážkovou dráhu napříč domem. Poprvé v životě jsem viděla, jak dítě Bohů, nezná funkci rohožky.

Nožky otírá při výstupu ven,protože v Božské hlavičce zřejmě uzrál obraz krásné neposkvrněné přírody, kdy je hříchem ji poskvrnit zablácenými botičkami z útrob domu.

Největší nepřítel Božstva je PAVOUK. Vyhlášen zde největším nepřítelem, ač neradi, všude ho hledají.

Ženská hlava rodiny raději 18 hod denně prospí, aby tak vyeliminovala možné setkání s ním.

Když  se jej podaří najít zahájí bitvu válečným pokřikem, za který by se nemusel stydět ani Jan Roháč z Dubé se svým vojskem.

A pak že Božstvo nemá pozemské starosti.

Vyjímka by mohla potvrdit pravidlo a já bych mohla uzavřít své kukátko do Božského světa na Bájný Olymp. Jen se trochu bojím.

Můj milovaný, jinak klidný a tolerantní....Nevím jestli mě po této exkurzi mezi božstvo neztrestá....

Přece jen jsme se oba narodili jako běžní smrtelníci.

PS. Upozorňuji, že příběh je skutečný, jména nezměněná a posláno k vám s vědomím Božské rodiny,

kde panuje smysl pro nesmysl, pro humor i nadsázku. Děkuji Ivanko, že tato prvotina mohla vzniknout..