Krocan III.7

Kniha III. Syn syna

9. Král lodí pernatých

na Řece tekuté hladina oslepla   /   řadí se lodi pernaté, vesla vztyčená   /   povely strohé, světlo draka červeného   /   v očích všem hoří, mužům mlčícím

na břehu bílém, v písku co přesýpá se   /   mladý muž stojí, bokem nakročený   /   ruce k zemi splývají, však nejsou prázdné   /   světlo tvrdé, co modře září   /   meč ostrý, k zemi se dívá   /   strašlivou žízeň utišit se chystá

první oddíl z lodi sestupuje   /   spěchá plemeno dračí, na břehu se řadí   /   rozlomit dveře domu Krocanova   /   jeho rod vyvrátit, král lodí pernatých   /   v boji se chystá   /   však muže mladého, jež v písku bílém stojí   /   nikdo si nevšímá

nečeká syn Vlka, až oddíl se přiblíží   /   sám dopředu vyráží, meč přeostrý   /   světlem modrým, světlem tvrdým oslepuje   /   a muže, co z lodi sestoupili   /   na životě vyvrací   /   a čas hoří, ach hoří    /   v očích Krocanových

nepočítá mrtvé své plemeno dračí   /   povely úsečné vzduchem se mísí   /   třemi proudy k chlapci mladému   /   meče vztyčené, muži se řítí

smrt si osedlal Vlkův syn   /   závrať mlčenlivá   /   srdce mu stiskla   /   nemyslí, nevidí, mlčky tanec krvavý   /   na hlavách nepřátel tančí   /   a čas plamenem červeným   /   v očích mu hoří

poklesly paže mužům statečným   /   co z lodí sestoupit se chystají   /   mrtví a mrtví, písek ach bílý    /   krev jejich pije   /   druhové ve zbrani na zemi leží   /   a ten, jenž život jim odejmul   /   bokem nakročený   /   meč přeostrý v ruce své drží   /   a krev, zvolna a měkce, z něj do písku stéká

a smrt zpívá a tančí, vlasy rozpuštěné   /   ruce divoké   /   pokryté krví

zastavil útok král lodí pernatých   /   sám na břeh sestoupil, k Vlku se blíží   /   zbraně připravené, k boji vychován   /   strach nezná, muže své mrtvé   /   rychle překračuje

kdo jsi, zastavil se král v písku krvavém   /   kdo jsi, že jako smrt muže mé pohlcuješ   /   život jim piješ, sám nezraněný   /   jsi člověk smrtelný, zdali krev lidská srdcem tvým protéká   /   nebo ze země rosteš, osudem tesaný   /   a jako ruka trestající   /   na nás dopadáš

sklonil princ krve dvojí   /   meč, co otcové mu dali   /   k zemi ho namířil, ostřím naplocho   /   a králi lodí pernatých   /   odpověděl

jsem Krocan, Vlkův syn   /   jsem Drak červený   /   Had mořský, jsem Pták zubatý   /   ve mně všechno se koření   /   všechno ke mně se vrací   /   krev červená srdcem mým protéká   /   lidská je a vlčí   /   a oheň času v očích mých zažehla   /   když cesta osudu mého   /   život můj uchopila

ušetřím životy těch, kdo na lodích zbyli   /   když slib služby mi složí, nechám je jít   /   ať vrátí se tam, kde lodě své tesali   /   na ostrovech mořských, tam ať čekají   /   až k službě slíbené zpět je povolám

však tobě, králi lodí pernatých   /   jež vyvrátit dům předků mých    /   na lodích válečných přijel jsi   /   však tobě, králi z ostrova mořského   /   jež přede mnou stojíš, válkou vyzbrojen   /   tobě já život odejmu   /   a nevrátím ti ho

písek červený schne a vychládá   /   těla zabitá do něj se noří   /   odpluli lodě pernaté, slibem svázané   /   k ostrovům mořským se vrací   /   však jedna z nich ostatní nesleduje

uprostřed Řeky loď ohněm stojí   /   dary obtěžkána, kořistí válečnou   /   král mrtvý, života zbavený   /   do země předků svých vstupuje   /   skrze plameny šlehavé   /   s knihou života se loučí

10. Otec

Na hrudi Lesa, skála kamenná   /   z kamene studeného   /   z kamene kamenného   /   v zemi koření, rozkročená   /   a nehýbe se

na boku leží jelen ach lunobílý   /   pán očí zelených   /   co duši Lesa nosí   /   krev horká, červená   /   z rány mu vytéká   /   a srdce jeho opouští   /   a ořešák hořký   /   stínem ho hladí

ten u něj klečí, kdo smrtí ho zranil   /   princ krve dvojí, na konec cesty došel   /   on duši Lesa bere si   /   a jméno poprvé své šeptá   /   ach otec náš   /   z něhož všichni pocházíme

Tyrros Veliký