Krocan III.5

Kniha III. Syn syna

7. Příbytek Zlého

je pustá země, kterou Zlý obývá   /   jen on ji vyplňuje, v podobách mnohých   /   jazyky všemi hovoří, tisíckrát znásoben   /   zástupy tvoří, mnohahlavé   /   aby do těla jednoho   /   vrátit se mohl

cestami známými Krocan král pospíchá   /   syn sestry jeho krok s ním drží   /   větev černou, na dně Řeky nalezenou   /   pevně drží   /   propasti ohnivé překračují   /   síň obřadní před nimi leží   /   však odpočívat nemohou   /   neboť čas    /   čas hoří nad říší Krocanovou   /   hoří ach hoří   /   plamenem červeným

uprostřed příbytku síň obřadní   /   trůn černý a zlatý, kámen kamenný   /   v mnoha podobách Zlý po světě chodí   /   v okamžiku jednom tisíc vtělení má  /   však přitom odsud   /   nikdy neodchází

trůn černý a zlatý, temnota zářivá   /   u jeho paty postava klečí   /   pohár ze skla vyřezaný   /   ve vzduchu leží   /   plní se ach plní, pramenem černým   /   čeká ach Rolle, syn Krocanův    /   až osud jeho   /   ruku mu podá

tak tedy vstoupili do sálu nezměrného   /   Krocana krále duše, sestry jeho syn   /   zlatá a černá, klenba kamenná   /   obrazy po stranách strmí se, temnosti plné   /   postavy kruté v oděvech obřadních   /   strnule mlčí   /   stůl ze dřeva řezaného, ozdoby křičící   /   středem síně běží   /   až tam, kde trůn kamenný, zlatem zdobený   /   do středu světa zaražen jest

naplnil se pohár, ze skla vyřezaný   /   krví černou, co neleskne se   /   a čas na dvě části rozlomený   /   úzké jen pouto spojuje

vidíš co vidíš, princi, Vlkův synu   /   co z krve Krocanovy pocházíš   /   čas dohořel a není nic / co plamen by živilo   /   vteřiny poslední   /   k zemi se snášejí

nakročil rychle princ z krve dvojí   /   co jméno lidské doposud nemá   /   a to, co vlci mu dali   /   vyslovit se nedá   /   rukou silnou prudce mávnul   /   a hrotem bílým teď napřed letí   /   větev černá, ze dna Řeky vylovená   /   lehce se chvěje, zakřivená   /   vodou Řeky napitá   /   ve směru letu zvolna se otáčí   /   těžká, z času ztraceného   /   dopředu míří

drtivý dopad byl hrotu bílého   /   větve černé, vodou Řeky napité   /   když pohár ze skla vyřezaný   /   ústa sevřená uchopila   /   drtivý dopad byl, u paty trůnu ohnivého   /   k podlaze kamenné   /   k zemi přibitý   /   syn Krocana krále v krvi leží

vybuchla temnota bleskem ohnivým   /   zloba strašlivá síní se řítí   /   slova řeči, co rozumět jí nelze   /   řve Zlý, bolest neúprosná   /   srdce tomu, kdo hodil / naplňuje

řev hluboký, co srdce rozdírá   /   ve slova pomsty mění se   /   ty, který jsi hodil, život zde odevzdáš   /   způsobem strašlivým, bez konce bude   /   tisíckrát smrt svoji prožiješ   /   bolestí ohlušen, zahlcen marností   /   zoufalstvím pohlcen, nedojdeš spásy

potom však Krocan král zahubený   /   neživý, nemrtvý, Lesem rozptýlený   /   hlasem tichým, co řev Zlého   /   na dvě části rozdělil   /   slova a slova k sobě složil

je jen jeden Zákon, jež překročit se nedá   /   Zlý, Zlý ach třikrát Zlý   /   on v kořenech světa zapsaný je   /   rukou neznámou   /   i ty mu podléháš   /   skrze něj jsi povstal, na něj se odvoláváš   /   když to, co tobě patří, požaduješ   /   a žádný se mu neprotiví   /   neboť je to Zákon   /   a překročit možné ho není

stiskneš li tedy stiskem neslitovným   /   toho, co hodil, aby zabil bílým hrotem   /   vezmeš li do rukou jeho život mladý   /   a rozdrtíš ho   /   sám sebe zahubíš způsobem krutým   /   co pro něho jsi chystal   /   neboť před tím, co každý z nás dělá   /   utéci možné není   /   a skutky z obou stran mostu Rozlišení   /   každého doženou

a potom všechno ztratilo se   /   a jenom nic, do ticha tlustého zabořené   /   obřadní síň vyplnilo   /   pak vteřiny času shořelého, na zem spadlé   /   v modrý kruh sami sebe sestavily   /   a světlo jemné, lehkou rukou tkané   /   čas, na dvě části rozdělený   /   opět spojilo