je pustá země, kterou Zlý obývá / jen on ji vyplňuje, v podobách mnohých
Kniha III. Syn syna
7. Příbytek Zlého
je pustá země, kterou Zlý obývá / jen on ji vyplňuje, v podobách mnohých / jazyky všemi hovoří, tisíckrát znásoben / zástupy tvoří, mnohahlavé / aby do těla jednoho / vrátit se mohl
cestami známými Krocan král pospíchá / syn sestry jeho krok s ním drží / větev černou, na dně Řeky nalezenou / pevně drží / propasti ohnivé překračují / síň obřadní před nimi leží / však odpočívat nemohou / neboť čas / čas hoří nad říší Krocanovou / hoří ach hoří / plamenem červeným
uprostřed příbytku síň obřadní / trůn černý a zlatý, kámen kamenný / v mnoha podobách Zlý po světě chodí / v okamžiku jednom tisíc vtělení má / však přitom odsud / nikdy neodchází
trůn černý a zlatý, temnota zářivá / u jeho paty postava klečí / pohár ze skla vyřezaný / ve vzduchu leží / plní se ach plní, pramenem černým / čeká ach Rolle, syn Krocanův / až osud jeho / ruku mu podá
tak tedy vstoupili do sálu nezměrného / Krocana krále duše, sestry jeho syn / zlatá a černá, klenba kamenná / obrazy po stranách strmí se, temnosti plné / postavy kruté v oděvech obřadních / strnule mlčí / stůl ze dřeva řezaného, ozdoby křičící / středem síně běží / až tam, kde trůn kamenný, zlatem zdobený / do středu světa zaražen jest
naplnil se pohár, ze skla vyřezaný / krví černou, co neleskne se / a čas na dvě části rozlomený / úzké jen pouto spojuje
vidíš co vidíš, princi, Vlkův synu / co z krve Krocanovy pocházíš / čas dohořel a není nic / co plamen by živilo / vteřiny poslední / k zemi se snášejí
nakročil rychle princ z krve dvojí / co jméno lidské doposud nemá / a to, co vlci mu dali / vyslovit se nedá / rukou silnou prudce mávnul / a hrotem bílým teď napřed letí / větev černá, ze dna Řeky vylovená / lehce se chvěje, zakřivená / vodou Řeky napitá / ve směru letu zvolna se otáčí / těžká, z času ztraceného / dopředu míří
drtivý dopad byl hrotu bílého / větve černé, vodou Řeky napité / když pohár ze skla vyřezaný / ústa sevřená uchopila / drtivý dopad byl, u paty trůnu ohnivého / k podlaze kamenné / k zemi přibitý / syn Krocana krále v krvi leží
vybuchla temnota bleskem ohnivým / zloba strašlivá síní se řítí / slova řeči, co rozumět jí nelze / řve Zlý, bolest neúprosná / srdce tomu, kdo hodil / naplňuje
řev hluboký, co srdce rozdírá / ve slova pomsty mění se / ty, který jsi hodil, život zde odevzdáš / způsobem strašlivým, bez konce bude / tisíckrát smrt svoji prožiješ / bolestí ohlušen, zahlcen marností / zoufalstvím pohlcen, nedojdeš spásy
potom však Krocan král zahubený / neživý, nemrtvý, Lesem rozptýlený / hlasem tichým, co řev Zlého / na dvě části rozdělil / slova a slova k sobě složil
je jen jeden Zákon, jež překročit se nedá / Zlý, Zlý ach třikrát Zlý / on v kořenech světa zapsaný je / rukou neznámou / i ty mu podléháš / skrze něj jsi povstal, na něj se odvoláváš / když to, co tobě patří, požaduješ / a žádný se mu neprotiví / neboť je to Zákon / a překročit možné ho není
stiskneš li tedy stiskem neslitovným / toho, co hodil, aby zabil bílým hrotem / vezmeš li do rukou jeho život mladý / a rozdrtíš ho / sám sebe zahubíš způsobem krutým / co pro něho jsi chystal / neboť před tím, co každý z nás dělá / utéci možné není / a skutky z obou stran mostu Rozlišení / každého doženou
a potom všechno ztratilo se / a jenom nic, do ticha tlustého zabořené / obřadní síň vyplnilo / pak vteřiny času shořelého, na zem spadlé / v modrý kruh sami sebe sestavily / a světlo jemné, lehkou rukou tkané / čas, na dvě části rozdělený / opět spojilo
