Oheň červený na břehu Řeky / přes hladinu zelenou hledí...
Kniha III. Syn syna
6. Příbytek Zlého
Oheň červený na břehu Řeky / přes hladinu zelenou hledí, přikrčený / žhavé tělo jeho na zemi nalehlo / pomalu utichá hlas ohně praskavého
princ dvojí krve, zamyšlený / co své jméno dosud nezná / v jazyce lidském / zelené a modré stíny říční / s myšlenkami svými proplétá
po jeho boku sloup světla bělavého / tiše houstne, lidského těla tvar / zvolna získává / duše Krocana krále, rozptýlená / hovořit se učí, těžce a znova / když Lesem bezbřehým / po tisíce nocí nekonečných / sama bloudila
na dno Řeky sestup, princi z krve mojí / v zeleném přítmí rozhlédni se, oči otevři / nyní čas se láme, na dva kusy nestejné / na tobě teď záleží / jaký osud domu našemu / kraji celému a všem příbytkům lidským / doba přichystá
na dně písčitém, na nějž voda prudká / písmem tajným příběhy kruté vypráví / černá větev je, holá a křivá / vodou Řeky napitá, dlouho tam leží / od těch dob, kdy otec rodu našeho / světlo hvězdy severní / co na noční obloze stojí a nehýbe se / a kterou Hvězda Hřeb nazýváme / na zemi spoutal, paprskem slunečním / a meč přeostrý z něj ukul / a Modrým jazykem jej nazval
vezmi tu větev, do ruky jí uchop / na straně jedné bílý hrot z ní trčí / jak otec rodu našeho / ze stromu silného ulomil ji / aby světlo hvězdy severní / na zemi spoutat mohl / z Řeky s ní vystup, na břeh strmý / tam, kam půjdeme, oporou nám bude
hladina vodní, zelená, modrá / zlatými záblesky ozdobená / čekáním napjatá, nehýbe se / ruce rozpažené, na místě stojí
vody říční opouští / princ krve dvojí / Řekou smáčen, unavený / větev černou v ruce svírá / hrotem bílým napřed, na břeh strmý / kde duše Krocanova na něj čeká / to, co měl vynést, vynáší
do příbytku Zlého vydáme se / kde syn můj Rolle, co Temný se mu říká / pohár krve černé, co neleskne se / vypít se chystá, aby nad krajinou naší / panovat věčně mohl / neboť nikdo nepřemůže toho, kdo krev černou / pod srdcem nosí
Zlý, Zlý, ach třikrát Zlý / nad krajinou ruce rozpřahuje / nožem kamenným srdce její / obnažit se chystá / a syn bratra matky tvé / bránu mu otevírá
do příbytku Zlého nevede cesta / a kdo jí hledá, nenajde jí / neboť není
jen ten, kdo duši Zlému odevzdal / a v srdci znamení jeho nosí / vejít k němu může / však ten, kdo nežije, a nezemřel / kdo mezi světy chodí a nepatří nikam / jen ten, kdo Lesem bloudí, rozptýlený / a cestu, která není, najde / a otevře ji / ten vejít může
povedu tě princi z krve mojí / kterou s krví Vlka srdce tvé mísí / abys mohl, v příbytku Zlého / osudu svému podat ruku / neboť hoří čas nad říší Krocanovou / hoří ach hoří / plamenem červeným
bránu nehledá, Krocan král / tam, kde cesta není, vejít se dá všude / otevřel dveře, kníže zahubený / na práh se postavil, a čekal / až stín nelítostný, temný a ohnivý / ve dveřích povstal / a oslovil ho :
neživý, nemrtvý, stále se vracíš / v příbytku Zlého odpověď hledáš / na otázku, jež zlomila ti duši / propasti ohnivé překračuješ / skrze hory bolestiplné / sám chodíš, skály prostupuješ / proč tedy dnes / dveře zas otevíráš / čeho chceš dosáhnout, / co hledáš / v příbytku Zlého, / pána veškerenstva ?
ty nejsi ten, komu účty já složím / Krocan král stínu odpovídá / proč ptáš se toho, kdo ti neodpoví / a marníš tak čas, strážce neoblomný / zastavit mě nemůžeš, ale propustit musíš / odejdi tedy zpět
ode dveří odešel stín / temný ach ohnivý / bránu nezavřel, neboť Zákon je jen jeden / a překročit se nedá / a Krocan král dovnitř vkročil / a sestry jeho syn / ho následoval
temné jsou chodby v příbytku Zlého / propasti bezedné hlubokým ohněm září / vrcholy hor, jež bolest navršila / k shlédnutí nejsou / a hladiny tmavé řek nehybných / slova neznámá pohlcují
