Na hradbách, na skále vysoké / postava temná tiše stojí
Kniha III. Syn syna
4. Příbytek Zlého
Na hradbách, na skále vysoké / postava temná tiše stojí / ruce založené, nehýbe se / do daleka hledí, skrze les sloupů kouřových / co na obzoru pavučinu splétají / a oblohu těhotnou pláčem plní / na hradbách stojí Rolle Neslitovný / a lodě pernaté vyhlíží
jak zachová se Rolle, co Temný se mu říká / až lodě pernaté k hradu přiženou se / až plemeno dračí / bránu hradu vyvrátí a na zem ji položí / a lidé hada mořského, ptáka zubatého / síň otců jeho vypálí
rozhodl se Rolle, co Temný se mu říká / ruce podél těla, v pěst jsou zatnuté / kraj je můj, já vzít si ho nedám / patří mi po krvi, co v žilách mi protéká / vládnoucí kníže rodu svého / stále nejsem / mrtvý otec můj není, však nežije / a kdo nežije / ať zemře
já za duší tělo jeho pošlu / když ústa křičet nemohou, kdo mě obviní / na stolec předků usednu / a na kraj ruku svou těžkou, nelítostnou / já položím
však nejdříve pak do příbytku Zlého odejdu / a pohár jeho krve černé, co neleskne se / a tepnami mu protéká / já si vyžádám / a ústa svá a útroby / krví tou si naplním / ano, do příbytku Zlého odejdu / neboť cestu já znám
nepřemůže nikdo živý / ani ten, co z plemena dračího / z hada mořského, ptáka zubatého / pochází / toho, jemuž krev Zlého pod srdcem leží
a to, co po mě Zlý žádat bude / srdce lidská, kamenným nožem obnažená / oběti zápalné, krev slzami ředěnou / a vše ostatní, co dosud nedostal / já mu odevzdám
5. Krutýnka
Na břehu řeky, domek shrbený / cesty žádné k němu už nevedou / stromy, co nedaleko k řece přistupují / zestárly rychle, šedivě zelené / k slunci už nehledí
tráva ostnatá, tvrdá a zelená / jen jednou za čas pod kroky skloní se / když ta, co zde přebývá / domů se vrací / ach, Krutýnka Ohnivá
dnes však přede dveřmi / tanec se chystá / tanec vzývavý, jež plemeno dračí / co z hada mořského, ptáka zubatého / pochází / do kraje zve
plameny šlehavé, do kola spletené / rudé a červené, obšité zlatem / hovoří, zpívají, oheň tu hoří
Krutýnka Ohnivá u ohně nakročená / vlasy divoké kolem ní křičí / oči červenou září zapálené / však přes plameny neskáče / ale k lesu se otáčí
nevidí nic / jen srdce člověka mladého / pod stromy svítí / a řečí povědomou hovoří / co kdysi slýchala, když ještě ruce své / od krve neměla
tak tedy čeká, princezna překvapená / sem nikdo nechodí, k domku shrbenému / kde osud zlý život jí probodnul / kdo by chodil tam, odkud vrátit se nelze
však muž neznámý, mládím obklopený / stín zelený opustil, neváhá / k ohni se blíží a strach, závoj zamlžený / který všechny kolem ní obklopuje / není k nalezení
k ohni až došel, nejde dál / zpříma se dívá, nemluví / a s úsměvem lehkým / co Krutýnka říká, poslouchá
proč pro smrt si chodíš / na toto místo, k domku shrbenému / proč život svůj k ruce mé tvrdé / přinášíš / je těžký, sám ho neuneseš ? / a smrt, nelehká, co tady tě čeká / ta ti uleví ?
stále se usmívá, jinoch nedospělý / a slova k sobě skládá, nečekaná / a po každém z nich, když k zemi se snese / Krutýnka Ohnivá o krok zpět ustoupí
zdravím tě Alžběto, matky mé sestro / za tebou jsem přišel, k domku shrbenému / tobě ulevit, od života těžkého / o kterém u ohně se mnou hovoříš
smrt nelehkou slibuješ mi / jakou už mnohokrát dala jsi / však hle, slova tvá ke mně nedolétnou / a u nohou mi leží / krev stejná srdcem mi protéká / jako je tvoje / a z tvých vlasů ohnivých / rukou krvavých a očí divokých / já málo si dělám
je konec Alžběto / osudu těžkého, jenž život ti svázal, / na dno domu předků tvých a mých / já tebe dnes pošlu / abys tam čekala, až svět zestárne / zemře, a bude obnoven
já soudit tě nebudu / a to, co tě potkalo / se skutky tvými / měřit nechci
dnes život ti odejmu / co jako kámen černý / na tobě leží / a od smrti, co v patách ti kráčí / tebe osvobodím / Alžběto / ach matky mé sestro
stála nepohnutě, Krutýnka Ohnivá / oči hořet jí přestaly / a tvrdost v její tváři vepsaná / v závoji měkkém tiše bledla / jen lehce zachvěla se / když chlapec, jehož srdce dvojí krev mísilo / ruku svou na ní položil / a k zemi pak klesla / jako když na podzim list červený / navždy / korunu stromu opouští
