Krocan III.3

 Kniha III. Syn syna

4. Příbytek Zlého

Na hradbách, na skále vysoké  /  postava temná tiše stojí  /  ruce založené, nehýbe se  /  do daleka hledí, skrze les sloupů kouřových  /  co na obzoru pavučinu splétají  /  a oblohu těhotnou pláčem plní  /  na hradbách stojí Rolle Neslitovný  /  a lodě pernaté vyhlíží

jak zachová se Rolle, co Temný se mu říká  /  až lodě pernaté k hradu přiženou se  /  až plemeno dračí   /  bránu hradu vyvrátí a na zem ji položí  /  a lidé hada mořského, ptáka zubatého  /  síň otců jeho vypálí

rozhodl se Rolle, co Temný se mu říká  /  ruce podél těla, v pěst jsou zatnuté  /  kraj je můj, já vzít si ho nedám  /  patří mi po krvi, co v žilách mi protéká  /  vládnoucí kníže rodu svého  /  stále nejsem  /  mrtvý otec můj není, však nežije  /  a kdo nežije  /  ať zemře

já za duší tělo jeho pošlu  /  když ústa křičet nemohou, kdo mě obviní  /  na stolec předků usednu  /  a na kraj ruku svou těžkou, nelítostnou  /  já položím

však nejdříve pak do příbytku Zlého odejdu  /  a pohár jeho krve černé, co neleskne se  /  a tepnami mu protéká  /  já si vyžádám  /  a ústa svá a útroby  /  krví tou si naplním  /  ano, do příbytku Zlého odejdu  /  neboť cestu já znám

nepřemůže nikdo živý  /  ani ten, co z plemena dračího  /  z hada mořského, ptáka zubatého  /  pochází  /  toho, jemuž krev Zlého pod srdcem leží

a to, co po mě Zlý žádat bude  /  srdce lidská, kamenným nožem obnažená  /  oběti zápalné, krev slzami ředěnou  /  a vše ostatní, co dosud nedostal  /  já mu odevzdám

5. Krutýnka

Na břehu řeky, domek shrbený   /   cesty žádné k němu už nevedou   /   stromy, co nedaleko k řece přistupují   /   zestárly rychle, šedivě zelené   /   k slunci už nehledí

tráva ostnatá, tvrdá a zelená   /   jen jednou za čas pod kroky skloní se    /   když ta, co zde přebývá   /   domů se vrací   /   ach, Krutýnka Ohnivá

dnes však přede dveřmi   /   tanec se chystá   /   tanec vzývavý, jež plemeno dračí   /   co z hada mořského, ptáka zubatého   /   pochází   /   do kraje zve

plameny šlehavé, do kola spletené   /   rudé a červené, obšité zlatem   /   hovoří, zpívají, oheň tu hoří

Krutýnka Ohnivá u ohně nakročená   /   vlasy divoké kolem ní křičí   /   oči červenou září zapálené   /   však přes plameny neskáče   /   ale k lesu se otáčí

nevidí nic   /   jen srdce člověka mladého   /   pod stromy svítí   /   a řečí povědomou hovoří   /   co kdysi slýchala, když ještě ruce své   /   od krve neměla

tak tedy čeká, princezna překvapená   /   sem nikdo nechodí, k domku shrbenému   /   kde osud zlý život jí probodnul   /   kdo by chodil tam, odkud vrátit se nelze

však muž neznámý, mládím obklopený   /   stín zelený opustil, neváhá   /   k ohni se blíží a strach, závoj zamlžený   /   který všechny kolem ní obklopuje   /   není k nalezení

k ohni až došel, nejde dál   /   zpříma se dívá, nemluví   /   a s úsměvem lehkým   /   co Krutýnka říká, poslouchá

proč pro smrt si chodíš   /   na toto místo, k domku shrbenému   /   proč život svůj k ruce mé tvrdé   /   přinášíš   /   je těžký, sám ho neuneseš ?   /   a smrt, nelehká, co tady tě čeká   /   ta ti uleví ?

stále se usmívá, jinoch nedospělý   /   a slova k sobě skládá, nečekaná   /   a po každém z nich, když k zemi se snese   /   Krutýnka Ohnivá o krok zpět ustoupí

zdravím tě Alžběto, matky mé sestro   /   za tebou jsem přišel, k domku shrbenému   /   tobě ulevit, od života těžkého   /   o kterém u ohně se mnou hovoříš

smrt nelehkou slibuješ mi   /   jakou už mnohokrát dala jsi   /   však hle, slova tvá ke mně nedolétnou   /   a u nohou mi leží   /   krev stejná srdcem mi protéká   /   jako je tvoje   /   a z tvých vlasů ohnivých   /   rukou krvavých a očí divokých   /   já málo si dělám

je konec Alžběto   /   osudu těžkého, jenž život ti svázal,   /   na dno domu předků tvých a mých   /   já tebe dnes pošlu   /   abys tam čekala, až svět zestárne   /   zemře, a bude obnoven

já soudit tě nebudu   /   a to, co tě potkalo   /   se skutky tvými    /   měřit nechci

dnes život ti odejmu   /   co jako kámen černý   /   na tobě leží   /   a od smrti, co v patách ti kráčí   /   tebe osvobodím   /   Alžběto   /   ach matky mé sestro

stála nepohnutě, Krutýnka Ohnivá   /   oči hořet jí přestaly   /   a tvrdost v její tváři vepsaná   /   v závoji měkkém tiše bledla   /   jen lehce zachvěla se   /   když chlapec, jehož srdce dvojí krev mísilo   /   ruku svou na ní položil   /   a k zemi pak klesla   /   jako když na podzim list červený   /   navždy   /   korunu stromu opouští