Krocan III.2

Kniha III. Syn syna

2. Lodi pernaté 

Na břehu Řeky zeleném   /   žhavý oheň hoří, červený pán   /   Krutýnka divooká tanec tančí   /   plameny šlehavé přeskakuje   /   neschnou ach neschnou, ruce krvavé   /   a slova divoká    /   do nebe buší

vzývám vás   /   lodi pernaté   /   národa dračího, z hada mořského   /   ptáka zubatého   /   přístavy opusťte, plachty napnuté   /   vítr vám posílám, nelze ho oslyšet   /   zbraně své ostřete, zbraně své krvavé   /   kde byly schované, odtud je vezměte

na straně severní břehu mořského   /   Řeka tam ústí, vody své bezbřehé   /   do moře přináší   /   tudy se vydejte, veslice ploché   /   co dračími hlavami   /   přídě zdobené mají   /   dračími hlavami / ptáka zubatého   /   hada mořského   /   draka červeného   /   veslice ploché své    /   proti proudu žeňte

tam   /   kde brána kamenná   /   v údolí sevřeném, Slovem zakletá   /   krajinu ochraňuje   /   já čekat vás budu, princezna divooká   /   Slovo zlomené krajinu odemkne   /   z rodu Krocana krále já pocházím

jako hrozen plný krajina kvete   /   ten berte si, šťávou rudou přetéká   /   to, co mi vzali, nikdo ať nemá   /   domy a štěstí, rodinu, doteky   /   rukou hladivých   /   ach nikdo mít nebude

veslice ploché za sebe se řadí   /   moře za zády, proti proudu plují   /   muži nemluvní u vesel sedí   /   a světlo draka červeného   /   hada mořského, ptáka zubatého   /   z očí jim hledí   /  

3. Synův syn

Na hrudi Lesa skála kamenná   /   z kamene studeného   /   z kamene kamenného   /   strom zelenozelený pod ní roste   /   tam stojí člověk, stojí tam vlk   /   je sám a se všemi okolo   /   se loučí   /   ve skále průchod úzký černá se   /   štěrbina ztajená   /   jen jednou, jen jednou za život   /   lze jí prostoupit

tudy sestoupili ke kořenům světa   /   když život je opustil   /   do síní bezčasých, aby tam čekali   /   až svět zestárne, zemře a bude obnoven

Grendel Vlk byl první, kdo Bránou odešel   /   aby se nevrátil, se životem smířen   /   svou ženou, vlčicí stříbrobřitou následován   /   a jejich syn, co jméno lidské neměl   /   a jen vlci mohli ho jmenovat   /   a Eliška, princezna z rodu Krocanova   /   co syna synovi Vlka dala   /   ti všichni Bránou prošli   /   a toho, jež nyní před skálou stojí   /   v Lese samotného zanechali

stojí princ dvojí krve   /   z krve Krocanovi, z krve Vlkovi   /   u paty skály stojí, u Brány zavřené   /   a s matkou, s otcem, s předky svými   /   smysly všemi hovoří

Jelen ach lunobílý    /   co duši Lesa v sobě nosí, nezkrocenou   /   pod ořešákem hořkým čeká    /   až princ dvojí krve k němu dojde   /   tam   /   odkud otce jeho vyprovázel   /   když přes Řeku ho posílal   /   aby dům rodu Krocanova   /   na kusy rozlámal

den s nocí ruku si podal   /   slunce zlatem těžkne, unavené   /   měsíc stříbra plností se chlubí   /   když na obloze spolu   /   nad Lesem stojí

dnes ve dví čas se láme   /   a to, co léta zrálo   /   plod zelený vydalo   /   a jen na tobě, princi z krve lidské   /   jen na tobě, vlkův synu   /   jen na tobě je, jak dozraje   /   jablko mnohoslibné, plod nezralý

po otci jsi Vlk, po matce Krocan   /   krev zvířecí se s lidskou v žilách tvých mísí   /   jen ty    /   můžeš světu se postavit, se mnou se utkat   /   o duši Lesa, kolébku rodu lidského   /   jen ty    /   můžeš duši Lesa pojmout, ovládnout ji   /   a pokolení lidské   /   tak přes Řeku převést

jméno máš vlčí   /   tak jako otec tvůj   /   celým Lesem nese se   /   když družina v noci loví   /   lidské jméno nikdo ti nedal   /   jen matka tvá ve snech svých šeptala ho   /   jen já jej znám, a nikdo jiný   /   a ty jen tehdy dozvíš se ho   /   když na stolec knížecí usedneš   /   na stolec Krocanův   /   a Rolleho, co Temný se mu říká   /   jež místo otce svého vládne   /   a meč, jež jméno Modrý jazyk nese   /   nevinných krví poskvrnil   /   zabiješ   /   a krev pána lodí pernatých   /   z národa draka červeného   /   hada mořského, ptáka zubatého   /   co krajinou se ženou   /   a k hradu otce matky tvé se blíží   /   do Řeky vyliješ

neboť hoří čas nad říší Krocanovou   /   hoří, ach hoří   /   plamenem červeným

hle, Lesem zeleným duše bloudí   /   rozptýlená ach bytost zahubená   /   síně knížecí opustila   /   duše panovníka

já přemohl jsem Krocana krále   /   a parohem bílým probodnul ho   /   on na hradě svém dál přebývá   /   a nezemřel, však nežije

já pošlu s tebou krále ztraceného   /   v patách ti půjde, kníže zahubený   /   a jeho mysl pozvolna   /   probouzet se bude   /   a ve tvých rukou osud svůj nalezne    /   až čas se nachýlí, střetem těhotný   /   a to, co bylo, lámat se bude